V pražském prostoru Chapeau Rouge vystoupí v pondělí 30.11. hudební experimentátor Joke Lanz známý též jako Sudden Infant, o němž jsme psali v HIS Voice 3/2008. Švýcar žijící nyní v Berlíně hraje na upravené gramofony, ale také na vlastní tělo a dlaší neobvyklé zdroje zvuku.

Předskakovat bude trio RUiNU, "doskakovat" pak Leland Piss Orchestra, boční projekt ethno-industriálních Do Shaska!

Koncert pořádá sdružení KLaNGundKRaCH ve spolupráci s Ars Morta Universum.

Skladatel Phil Kline založil v roce 1992 v New Yorku tradici "ambientního koledování". Stovkám lidí vybavených přenosnými přehrávači rozdá kazety a CD s jednotlivými stopami své skladby Unsilent Night a vyšle je na procházku předvánočním městem. Vzniká tak hudební proud, který zní každému posluchači jinak, podle toho, ...kde stojí. Tradice se rozšířila do dalších měst, zítra se například rozezní v Londýně. Neodbytně se vtírá myšlenka na tuzemské provedení. Příští Vánoce?

K vidění třeba zde:

http://www.youtube.com/watch?v=o8mY0bfh14c

Redaktor časopisu Týden Lukáš Kovanda ve svém pravidelném sloupku Pop-ekonomie nedávno zabrousil do vod showbussinesu a předestírá neveselé vize (dostupné též na jeho blogu http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3692/lady-gaga-bude-brat-vse.html). Podle něj, respektive podle autorů jím citovaných ekonomických studií „ nové technologie umožňují, aby se talent několika nejlepších umělců rozséval po planetě se stále větším dosahem.“ Internet a s ním spjaté společenské sítě „ významně násobí sílu a dosah nejtalentovanějších umělců. Nyní, když většina hudby, kterou posloucháme, pochází z nahrávek, je klidně možné, aby hlas nejlepšího tenora zněl v jeden okamžik doslova na každém místě na světě.“ Bez ohledu na to, kterýpak tenorista by asi byl tím nejlepším na světě, je to děsivá představa. Můžeme se utěšovat jen tím, že stejné technologie, které umožňují superhvězdným pěvcům posilovat tržní dominanci, dávají lidem na celém světě možnost se docela dobře bez hvězd obejít a „nehvězdným“ tvůrcům nabízejí cestu jak dostat hudbu k posluchačům. Ekonomie a empirická zkušenost se tu tak trochu rozcházejí. Ale je také možné, že se obě tyto věci navzájem nevylučují. Showbussines a hudba jsou koneckonců oblasti, které se překrývají jen částečně.

...je na světě a šťavnatá obálka skrývá neméně šťavnatý obsah. Vedle italské hudby (ale bel canto tu nehledejte) třeba rozhovor s Nicolasem Collinsem, skladatelem a elektronickým kutilem.

Nově se naším spolupracovníkem stal výtvarník Nikkarin, jehož ilustrace doprovází text o méně známých tvářích hudby Ennia Morriconeho.

Trhají se mi střeva / tím vším co musím sežrat každý den z rozhlasu / zvláště na stanici Hvězda / Ty fašistické kecy / každou půl hodiny / ještě tak jdou jedním uchem tam a druhým ven / ale texty naší pop-music / a hlasy které zpívají / způsobují sraní a blití / a hrůza jde z lidí / kteří si stanici Hvězda pouštějí i na plovárně / Jsou to ještě vůbec lidi? / Není to hovado které se válí v hovnu / a nemeje se? / Nejsprostší slova která můžeme říkat / jsou nic proti tomu co musíme slyšet / A ti zpěváci a ti textaři se za svoji sviňárnu topějí v prachách - ať se jima zadusí / Ještě nikoho jsem neslyšel zazpívat si / jediný šlágr stanice Hvězda

(Básně z roku 1978)

Dnes o půlnoci nasměrujte své uši na Radio 1, kde vám bude naservírováno 13 syrových hudebních vitamínů dle redaktorů HIS Voice. Nocí bude znít Ennio Morricone, Larsen, Maurizio Bianchi a další výtečnosti.

http://www.radio1.cz/13syrovych

Právě dorazilo nové číslo časopisu The Wire a hle, téměř celá jedna strana je věnována české hudbě. Přesněji Petru Kofroňovi a jeho aktuální desce 12 Monsters (Black Point Music), elektronickým hudebním portrétům dvanácti osobností 20. století (Hitler, Lenin, Bill Gates a další). Kromě aktuálního Kofroňova alba autor článku Mike Barnes neopomene zmínit něco málo o českém undergoundu a Plastic People Of The Universe. To je asi jediné téma z tuzemské hudby, které je tento renomovaný magazín ochoten vzít na vědomí, jak jsme již několikrát konstatovali v elektronické či čištěné podobě našeho glosáře.

Vloudila se také drobná chybička v podobě tvrzení, že Petr Kofroň je šéfem opery v Plzni, což již několik let neplatí.

Ale fotka Petra Kofroně, která článek doprovází, je působivá.

Jako doplňkovou četbu ke knize Sonic Warfare Stevea Goodmana, kterou jsme recenzovali v posledním čísle HIS Voice, si můžete přečíst publikaci Jonathana Pieslaka Sound targets : American soldiers and music in the Iraq war (Indiana University Press), která ve skutečnosti vyšla ještě o pár týdnů dříve než ta Goodmanova. Pieslak, který působí na City College of New York a odborně se profiluje jako „metalový analytik“, se narozdíl od Goodmana nepouští tolik do obecných úvah a jeho text se drží spíš v rovině hudebně-sociologického zkoumání zaměřeného na jeden konkrétní válečný konflikt, některé příklady z historie „války zvukem“ ovšem najdeme v obou knihách. Čím si Američané v Iráku nabíjeli své iPody, jak se navzájem hudebně dusili s protivníky, jak se hrálo při výsleších... Není to tak inspirativní četba jako Sonic Warfare, ale zajímavá sonda ano.

Stejně jako Steve Goodman na http://sonicwarfare.wordpress.com/ i Pieslak má internetovou stránku http://www.soundtargets.com, která nabízí přepisy rozhovorů, z nichž v knize cituje, a také videa související s tématem. Shlédnout můžete náborové klipy americké armády, ale také propagandu z druhé strany, z níž doporučuji dětský pořad s Mickey Mousem propagujícím islámskou nadvládu (http://www.soundtargets.com/youtube.php?v=lZEGsnWZKh8&id=20).

...ale i za hudbou. Pardubické Divadlo 29 je v posledních letech spolehlivým dodavatelem výrazných hudebních zážitků a jeden si můžete dopřát již tento pátek (12. 2.), kdy vystoupí mezinárodní seskupení iTi, tvořené muzikanty značné pověsti:

Ken Vandermark – tenorsaxofon, klarinet
Thomas Lehn – elektronika, analogový syntezátor (viz HV 2/07)
Johannes Bauer – trombón
Paal Nilssen-Love – bicí (viz HV 1/09)

Komorní prostředí Divadla 29 se již několikrát osvědčilo jako lokalita inspirující improvizátory. Dá se čekat, že by mohlo opět dojít k zajiskření.

Po úspěšné audiovýstavě Rádio D-CZ, na které jsme měli možnost vidět a slyšet česko-německý projekt rozhlasových her, připravila galerie Tranzitdisplay novou výstavu korejského umělce a performera (v současnosti žijícího v New Yorku) Sung Hwan Kima. Jeho filmová díla, performance a kresby ve formě instalací příběhů je možné zhlédnout až do 9. května.