Již před pár lety se na internetu rozjel projekt BigMag - pokus zmapovat nezávislé časopisy v Čechách a na Moravě, od ručně dělaných fanzinů po vypiplaná umělecká díla vydávaná v malých nákladech. Jsou tu tituly, které přežily pár čísel, ale i takové, které se dodnes drží. Jako třeba HIS Voice. A nyní se projekt zhmotní v podobě výstavy v Moravské galerii v Brně, kde bude k vidění od 23. 6. do 3. 10 v rámci 24. bienále grafického designu.

Londýnské nakladatelství Black Dog Publishing vydává kromě jiných hudebních knih také sérii Labels Unlimited věnovanou vydavatelstvím: světlo světa zde spatřily knížky věnované značkám Immediate, Ace, Rough Trade a Warp. Další položkou v řadě se v srpnu stane publikace Ninja Tune: 20 Years Of Beats And Pieces. Tím ale oslavy ninjích dvacátin nekončí – těšte se na evropské turné, cédéčka, sedmipalcové vinyly a další legrace. Podrobné informace naleznete zde.

Volný seriál pokračuje dalším povedeným fanouškovským videem, tentokrát na hravé kverulování nad Newtonovými zákony.

Další vydání pořadu In the bed se zaměří na fenomén lo-fi nahrávek, což mimo jiné znamená, že se pravděpodobně po hodně dlouhé době bude na Rádiu 1 pouštět z kazet. Vedle reminiscencí na dávné časy (Suicide: Half Alive, 1981) zazní hlas nejšpinavější současnosti (např. The Skaters, James Ferraro, Dirty Beaches, Dead Luke nebo The Savage Young Taterbug) a toto spojení názorně ukáže, že to, co bylo ještě nedávno považováno za deficit, se může dnes stát základem nové estetiky. Playlisty minulých pořadů najdete zde.

Digitální věk přináší epochální změny pro hudební trh. Prodej CD už několik let vytrvale klesá a futurologové, kteří promítají tento trend do budoucnosti, mluví o konci hudebního průmyslu, jak ho známe z 20. století. Je jisté, že to bude mít zásadní dopad i na autorská a vydavatelská práva. Už dnes ve světě zuří boj mezi dvěmi vizemi budoucího uspořádání. Jeden tábor říká, že hudba má být zadarmo jako vzduch, a je třeba legalizovat to, co už se děje: bezuzdné stahování z internetu. Druhý říká, že se musí za každou cenu najít způsob jak ochránit autorská práva i na internetu a donutit lidi platit za hudbu. Proberme argumenty a vyhlídky obou stran.

Trent Reznor, duše komerčně nejúspěšnějšího industriálního projektu všech dob Nine Inch Nails má nový projekt. Jmenuje se How To Destroy Angels a za necelý měsíc vydává svůj dlouhohrající debut. Na stránkách Andělů lze ale již nyní zdarma stáhnout šestipísňové EP. Slovní spojení How To Destroy Angels je názvem desky, kterou v polovině osmdesátých let vydali legendární britští Coil, s nimiž Reznor později spolupracoval při několika nahrávacích sessions.

V pátek začalo v Jihoafrické republice mistrovství světa ve fotbale a pro neafrické fanoušky se už objevil první problém: hluk na stadionech. Jeho zdrojem je tradiční dechový nástroj jihoafrických fanoušků, plastová trumpeta zvaná vuvuzela. Na internetových fórech si rozhořčení evropští a američtí fotbaloví příznivci ztěžují na permanentní hluk připomínající bzučení komárů, z kterého „bolí hlava a krvácejí uši“, a volají po zákazu tohoto nástroje na stadionech, protože „ten hororový zvuk ničí fotbal a atmosféru na stadionech“. Vuvuzela už zřejmě zkazila i atmosféru českého obýváku, jak dokazují množící se nenávistné – často rasisticky zabarvené – vzkazy na českých zpravodajských serverech. Je to až opojné zjištění: zdálo se to téměř nemožné, ale hluk pořád ještě může mít vysoce subverzivní potenciál. Pevně doufám, že afričtí fanoušci ještě trochu přitlačí a bzučení vuvuzel bude sílit. Trubte hlasitěji a nepřestávejte! Zničte euroamerickou fotbalovou idylu! Drážděte malé české hovado! Noise ruins...

…a víc už netřeba, stačí jen sledovat, jak se pánové činí a jak vzniká ten valivý zvuk, který známe z jejich desek. Zleva: největší japonský hipík Makoto Kawabata (Acid Mothers Temple & všechno možné), bubeník hromadného výskytu Tatsuya Yoshida (Ruins a desítky dalších), muž v černém Keiji Haino. Studiový koncert byl natočen před dvěma lety a na youtube najdete další pokračování.

Jedním z nejužívanějších zvukových efektů od doby začátků gramofonového průmyslu do dnešních dnů je reverb, česky dozvuk. Všechny zvuky, které v reálu slyšíme už obsahují dozvukovou složku, všude jsou nějaké předměty od kterých se zvuk může odrazit, snad jen v takzvané mrtvé komoře obložené akusticky pohltivým materiálem, je možné slyšet zvuk zbavený informací o tom, jakým prostředím k nám putoval. Dozvuk je přirozenou součástí procesu vnímání zvuku. Proto nástroje, například elektronické, nebo elektrofonické, které svůj přirozený dozvuk nemají protože jim schází rezonanční skříň, protože jejich signál nenahráváme mikrofonem v prostoru, ale zaznamenáváme ho již jako elektrickou veličinu...), by nám mohly znít bez dodatečných úprav nepřirozeně, nebo jaksi nepříjemně, cize. Snaha o kontrolu dozvuku byla vždy součástí procesu záznamu hudby.

Dnes se téměř bez vyjímky používají k těmto účelům buď softwarové pluginy, anebo speciální efektové procesory, založené na DSP (digital signal processor), které ovšem zvuk také nejprve převedou na digitální data a s těmi pak dále pracují.

V dávných dobách bez A/D převodníků se dozvuk vyráběl lecjakým způsobem. Oblíbeným byl pružinový reverb, kde se signál vysílal budičem do pružin a na jejich konci snímal a míchal se signálem čistým. Pružinový reverb je levné a celkem efektivní řešení, když nejde o sofistikovanější užití a také proto se dodnes udržel jako součást kytarových aparátů, kde tvoří již jakýsi zvukový kánon. Obdobné avšak delikátnější ( a tedy dražší), je užití dozvukové desky (plate reverb). Desky se dělaly z různých materiálů i s příměsí ušlechtilých kovů a jejich rozměry byly mnohdy impozantní. V podstatě se většinou jednalo o pevnou součást studia. Původní způsob získávání zušlechtěné zvukové složky byla ale dozvuková místnost, nebo komora (echo chamber). tedy opravdu nedílná a nerozebiratelná součást studia. Místnost obložená kamenem či betonového povrchu se systémem kvalitních reproduktorů a opačné straně soustavou mikrofonů, která zachycovala šťavnatý zvuk místnosti, který byl posléze přimíchán k původnímu signálu. To bylo ještě v dobách ruční práce. Dnes už si žádný zvukař ve sklepě obkládat místnosti lignitem nemusí. Stačí si koupit procesor, kde už jen názvy presetů jako: church, hall, cathedral a podobně upomínají na svůj prapůvod.

Kanadská umělecká skupina, která si říká [The User] se rozhodla vyrobit gigantickou dozvukovou komoru a virtuálně ji zpřístupnit všem zájemcům. Vhodný objekt našla v industriální části Montrealu v podobě starého obilného sila, která přestalo svou funkci plnit v roce 1995. Do sila č.5 umístila reproduktory, soustavu mikrofonů a vybavila je systémem, který umožňuje vstup zvukového signálu pomocí internetu (www.silophone.net), telefonu (+1.514.844.5555) anebo “zvukové observatoře” - speciálního rozhraní v podobě zvukové instalace, která se nachází v blízkosti objektu sila. Silo je gigantické a gigantický je i jeho dozvuk. Každé nesmělé kdákání se vrací zpět jako gregoriánský chorál. Pokud si do sila zavoláte telefonem, bude se vám zdát, že vám možná někdo do limonády nasypal nějaké divné koření. Vyděsíte se vlastního hlasu. Nebo možná budete mít, jako já, pocit, že ve zvukovém prostoru sila nejste sami. Což docela dobře možné, v silu lze dokonce pořádat i virtuální jamy. Takže vypijte pár syrových vajec, to se před zpěvem dělává, a hurá do virtuálního sila zpívat z plných plic!

V úterý měla ve Školské 28 vernisáž “interaktivní audiovizuální kinetická práce Odlesky významné kanadské umělkyně Katherine Liberovskaye navozuje světelné prostředí plné pohybujících se stínů a odlesků kovových předmětů s kontemplativní atmosféru a nabízí hypnotický zážitek neustále se proměňující dynamické souhry světel, tlumených barev a perkusivní zvonivé hry. Instalaci tvoří zavěšené kovové objekty, sestavené podle jejich tvaru a zvuku, piezo mikrofony, pasivní mixer, zesilovač, reproduktory, elektrické ventilátory, barevná technická kamera a video projektor. Instalace využívá principy zpětné vazby: dva ventilátory pohybují kovovými objekty a indukují kontiunálně se proměňující projekci promítaného obrazu. Prostřednictvím zvuku, snímaného pomocí osmi piezzo mikrofonů na zavěšených objektech dochází zároveň k aktivaci minimalistické hudební kompozice, odkazující nejen k aktuálním tendencím generativní tvorby, ale například i k tradicím konkrétní hudby (musique concrete).” K viděnía slyšení bude do konce měsíce. Liberovskaya žije v Montrealu a New Yorku. Je autorkou mnoha jednokanálových videí, video instalací a video performance a často spolupracuje s hudebníky: Phillem Niblockem, Davidem Watsonem, Alem Margolisem a mnoha dalšími. Posledně jmenovaný, známý čtenářům HV jako strůjce pozoruhodného elektronického projektu If, Bwana i jako majitel vydavatelství Pogus, ve Školské 17. června vystoupí spolu s Martinem Janíčkem.