Stará i nová verze sanfranciské krajinné skulptury s mlhovými sirénami. Bill Fontana a dvě podoby jeho klasické realizace na značce Other Minds Records.
Nejdřív trochu historie: V roce 1981 realizoval Bill Fontana, jeden z pionýrů moderního zvukového umění, v Sanfranciském zálivu site specific instalaci Landscape Sculpture with Fog Horns (Krajinná skulptura s mlhovými sirénami). O rok později vydala místní rozhlasová stanice KQED-FM dokumentační vinylovou desku s dvěma verzemi díla – terénní nahrávkou z instalace na jedné straně alba a její pozdější rozhlasovou verzí na druhé. V roce 2018 San Francisco Art Institute reinstaloval dílo na původním místě – nábřeží Fort Mason – s tím rozdílem, že návštěvníci instalace tentokrát neposlouchali živé zvuky osmi mlhových sirén, rozmístěných kolem zálivu, nýbrž osmikanálovou nahrávku z roku 1982. A konečně, loni v prosinci vyšlo na sanfranciské značce Other Minds Records CD obsahující kromě původní nahrávky z instalace její rozšířenou a přepracovanou verzi z roku 2018 a historickou koncertní verzi (1981), v níž účinkuje trombonista Stuart Dempster.
Již z historického úvodu je zřejmé, že Fontanova instalace je živá zvuková skulptura. Návštěvníci, pohybující se po 600 stop dlouhé přístavní hrázi, odkud je dobrý výhled na celý záliv, jsou na úseku 300 stop posloupně zasahováni zvuky z osmi zafixovaných reproduktorů, vysílajících v živém přenosu vzdálené zvuky z osmi rozdílných míst zálivu. Dynamická zvuková perspektiva, jíž jsou vystaveni, umožňuje amplifikovat (v akustickém i filozofickém smyslu) všední zvukové situace a aktivovat apercepční kompetence posluchačů. Distanční přiblížení jim umožňuje naslechnout do sice viděné, ale v reálném časoprostoru neslyšitelné reality. To, co právě slyší, se pro ně stává rádoby důvěryhodnou smyslovou informací, prostřednictvím které formují novou zvukovou realitu, zejména v případě reinstalace. Umělec ji skládá ze zvukových bloků, jakoby ani nepracoval s efemérní zvukovou matérií, ale formoval a uchovával počitky z tuhé hmoty. Jak to jen říkali filozofové? Cože to vlastně umění dělá? „Umění uchovává, a je to na světě to jediné, co se uchovává. Uchovává a uchovává se v sobě (quid juris?), třebaže fakticky netrvá déle než jeho nositel a jeho materiály (quid facti?), kámen, plátno, chemická barva atd.“ (Deleuze, Gilles – Guattari, Félix. Co je filosofie? Praha, Oikúmené, 2001, s. 142). To proto, že uchovává nesubstanciálně. Umění sice přežívá díky a navzdory (omezené) životnosti materiálů (médií), jakmile však vyjeví svůj koncept, celá artefaktuálnost je tatam. Není existenciálně závislé od substance ani podmíněné postojem svého autora nebo konkrétního či potenciálního příjemce. Přežívá díky tomu, že se v něm uchovává „blok počitků, tj. složenina z perceptů a afektů.“ (Ibidem.)
Reinstalace Fontanova stěžejního díla je skvělým důkazem, jak pomíjivé zvukové médium, a nemám teď na mysli nahrávku, uchovává počitky. Co na tom, že návštěvníci, procházející se v roce 2018 v San Francisku po nábřeží Fort Mason, ve skutečnosti slyšeli zvuky vzdálené nejenom v prostoru (ten alespoň mohli vidět), ale též v čase (z roku 1981), jež byl nenávratně pryč a ve kterém jim možná ještě ani nebylo umožněno poslouchat. Oni vlastně naslouchali blokům perceptů a afektů, které pro ně složil umělec, vědom si, že je nelze zvěčnit. Když už nemůžu minulost zvěčňovat jako sochař, řekl si možná, alespoň ji virtuálně aktualizuji. Jeho vyznání tomu nasvědčuje: „Svou kariéru jsem začínal jako skladatel. Ve skutečnosti mne nezajímala ani tak hudba, kterou můžu napsat, ale spíš stavy mysli, které bych mohl zakusit, když jsem se cítil být dost hudebním, abych mohl komponovat. Ve chvíli, když jsem se stal hudebním, staly se hudebními i všechny zvuky kolem mne“ (https://resoundings.org/Pages/Artists_Statement.html). Poslouchejme tedy v roce 2021 Krajinnou skulpturu s mlhovými sirénami Billa Fontany z digitální nahrávky bez obav, že by digitální uchovávání ohrozilo schopnost umění uchovávat. A při poslechu si vzpomeňme třeba na Duchampův nenápadný koncept Sculpture musicale (cca 1913!), jež kdysi tak zaujmul Cage: „Trvající zvuky, vycházející z různých bodů, vytvářejí zvukovou skulpturu, jež trvá.“
Bill Fontana: Landscape Sculpture with Fog Horns
Other Minds Records (https://www.otherminds.org/recordings/)