Vydavatelství RogueArt publikovalo další koncertní záznamy, a to nejen z pařížských pódií. Tentokrát dvojalbum s Art Ensemble Of Chicago, trojdisk Fire Into Music Steva Swella a CD Freda Frithe se Susanou Santos Silva.
Legendární kapelu Art Ensemble Of Chicago jistě není třeba představovat. Bohužel 7. února 2020 vystoupili na pařížském festivalu Sons D´hiver už jen dva původní členové: Roscoe Mitchell (altový a sopraninový saxofon) a Famoudou Don Moye (bicí, perkuse). Trumpetista Lester Bowie odešel z našeho světa v roce 1999, kontrabasista Malachi Favors 2004 (oba podlehli rakovině) a saxofonista Joseph Jarman 2019 (píšu o tom zde). Ovšem oba zbylé instrumentalisty doplnilo sedmnáct hudebníků a takto vzniklý vokálně-instrumentální ansámbl pak řídil Steed Cowart, dirigent (a také skladatel) zaměřený na současnou americkou experimentální hudbu. Čtyři perkusisty (tři z nich jsou Afričané) doplňuje recitátorka, dva vokalisté (basista a sopranistka), smyčcové trio včetně violoncellistky Tomeky Reid, za kontrabasy Silvia Bolognesi, Junius Paul a Jaribu Shahid, flétnistka Nicole Mitchell, trumpetista a křídlovkář Hugh Ragin, pianista Brett Carson a tubista a trombonista Simon Sieger.
Oba disky (či LP) The Sixth Decade From Paris To Paris obsahují celkem 101 minut hudby, která by se dala zařadit do tzv. spirituálního jazzu, o jehož strastech i slastech jsem před časem psal zde. Kombinace mluveného slova, zpěvu, prokomponovaných ploch a hardbopových až freejazzových sólových chorusů je pro našince vesměs dráždivá. Tak i onak. Duchovní svět Afroameričanů je spjatý nejen s africkými kořeny, ale také s notnou dávkou bojovné revolučnosti. Ostatně free jazz se zrodil z takové rebelie, nešlo jen o rozbití zažitých jazzových idiomů. Kdo má problémy s hnutím Black Lives Matter, nechť se soustředí na samotnou hudbu, je jí tu k poslouchání až až! Avantgardní jazz, jenž kromě freejazzových expresí do sebe vstřebal také soudobou vážnou hudbu, gospel, africká polyrytmická přediva a původní domorodé zpěvy (nechybí africké tradicionály), je ozdoben výtečnými sóly. Nejčastěji exceluje trombonista (např. Introduction One, Jigiba/I Feel Like Dancing, Funky AECO), nenechají se zahanbovat ani pianista, trumpetista, flétnistka či oba lídři (a také autoři většiny skladeb).
Hvězdnému (dá-li se tak říci v případě free jazzu) kvartetu Steve Swell´s Fire Into Music vyšlo dokonce trojalbum For Jameel Fire/From the Road. Dosud nevydaná hudba čtyř freejazzových mistrů zaznamenaná na třech koncertech v letech 2004 a 2005 je zároveň mocnou poctou saxofonistovi kvarteta Jemeelu Moondocovi, který v srpnu 2021 v 75 letech zemřel. Na strhujících vystoupeních v Houstonu, Marfě (Texas) a na Guelph Jazz Festivalu v kanadském Ontariu vedle již zmíněného Moondoca (mimochodem žáka Cecila Taylora) excelují lídr souboru, trombonista Steve Swell, kontrabasista William Parker a bubeník Hamid Drake. Vskutku slovutná jména.
A což teprve hudba! První disk obsahuje jednu jedinou skladbu, jež tu má jednoduchý, a přitom všeříkající titul: Improvised Music at the El Dorado. Autorem ústředního tématu, který očividně vychází ze spirituálu, je Moondoc. Zprvu klenutě melodické témbry se postupně zahušťují, expresivní sólo altsaxofonu doputuje až k free jazzu, aby se pak při divoké jízdě střídal s trombonem. Také kontrabasista Parker se blýskne hrou smyčcem, ve které je nepřekonatelným mistrem. Motiv se pak vrátí s expresivní naléhavostí, zazní gospel a blues. A to ústí v další freejazzový nářez s novým řetězem sól, včetně bicích. Nechybí ani africky šamanské či karibsky taneční rytmy, prostě globální free jazz. Nejde o divočinu za každou cenu, vše má hlavu i patu.
Druhý i třetí disk obsahují více než hodinové sety vždy o třech skladbách, včetně vskutku rozměrných výletů až za obzor. V Junka Nu se strhujícím způsobem mísí hard bop se straight-ahead a free jazzem, přičemž basák v sólovém chorusu cituje slavný spirituál Little More Faith In Jesus (Až se k nám právo vrátí v podání Spirituál kvintetu). Improvised Music at Ballroom Marfa má dokonce 32 minut a kvarteto tu pracuje na neuvěřitelné metamorfóze blues. Je tu vše, co je obsahem afroamerické hudby, kvalitní free jazz ostatně vždy čerpal z blues, gospelu a spirituálu. V závěrečné, bezmála čtyřiadvacetiminutové parádě Swimming In a Galaxy of Goodwill and Sorrow se free jazz dokonce pojí s power tahem a sazbami jako z bondovky!
Třetí novinkou je album Laying Demons To Rest dvojice Fred Frith & Susana Santos Silva. Dvaačtyřicetiminutový koncertní set těchto improvizátorů sestávající z jediného tracku byl nahrán Radiem France na Festivalu Méteéo ve francouzských Mylhúzách v srpnu 2021. Britského kytaristu Freda Frithe jistě opět netřeba představovat, před rokem jsme tu s ním ostatně přinesli exkluzivní rozhovor, který poskytl Darrellu Jónssonovi. O portugalské trumpetistce Susaně Santos Silva, nyní žijící ve Švédsku, jsme tady psali také; účinkovala třeba na festivalu Jazz Goes To Town v roce 2021 (článek zde).
Oba aktéři vycházejí z neidiomatické volné improvizace, při níž rozeznívají svoje nástroje netradičními způsoby do neobvyklého a nesmírně bohatého zvukového výraziva. Kytara na sebe bere třeba podobu perkusí či zdroje buď nemilosrdného hluku nebo ambientního pohlazení. Frith dokáže struny rozeznít dokonce až k varhannímu zvuku. Trubka se chvěje i bouří emocemi, řeže, drmolí, medituje. Zvukové podivnosti, proměnlivá dynamika, vlny vypjatých expresí či ponorné lyriky v závěru ústí do nádherného chorálu.
Art Ensemble Of Chicago: The Sixth Decade From Paris To Paris (Live at Sons D´hiver)
Steve Swell´s Fire Into Music: For Jameel Fire / From the Road
Fred Frith – Susana Santos Silva: Laying Demons To Rest
RogueArt (https://roguart.com)