Přesně před třiatřiceti lety koncertovali Kraftwerk v Kongresovém sále Paláce kultury v Praze. Bylo to vůbec poprvé, co je mohli českoslovenští posluchači slyšet naživo na domácí půdě. Mnozí z nich přitom hudbu Kraftwerk znali z nahrávek již před revolucí.
Kraftwerk pronikali do východní Evropy již před pádem železné opony. Roli v tom sehrála jugoslávská hudební vydavatelství a jejich licenční desky. Album Autobahn vyšlo na bělehradském labelu RTB v roce 1975 (originální vydání 1974). Následovaly desky vydané u záhřebského Jugotonu: Radio-Activity v roce 1976 (originál 1975), Man-Machine 1978 (originál 1978), Computer World 1981 (originál 1981) a Electric Café v roce 1987 (originál 1986). K šíření kraftwerkovského zvuku východním blokem přispělo také kadárovské Maďarsko. V budapešťských hudebních prodejnách, o nichž aktivnější českoslovenští posluchači věděli, bylo možné desky skupiny volně koupit. Když jeli v roce 1981 tehdy již slavní Kraftwerk turné k albu Computer World, odehráli několik koncertů v Polsku a také právě v Budapešti, kde je prokazatelně někteří čeští fanoušci slyšeli (viz reportáž Petra Slabého pro UNI 6/2019). Do zatuchlého normalizačního Československa se tak dostávali jen nepřímo.
V letech následujících po sametové revoluci se k nám hudba slavných kapel ze Západu valila jako záplava. Každý chtěl vidět a slyšet své hrdiny z kazet, magnetofonových pásků či draze zakoupených vinylů. Za zlomový koncert tohoto období bývá právem považováno velkolepé vystoupení Rolling Stones na Strahově 18. srpna 1990. Následovalo mnoho dalších a koncertně nabitý byl i závěr roku 1991. Měsíc před Kraftwerk, 31. října, vystoupili ve velkém sále Lucerny Siouxsee and the Banshees.
Samotní Kraftwerk na začátku 90. let už dávno nestáli na vrcholu slávy. Zlatá éra skupiny trvala od vydání Autobahn v roce 1974 do uvedení Computer World (1981). Turné u příležitosti vydání této desky však bylo na deset let jejich posledním. Ostře sledovaný návrat přišel právě začátkem deváté dekády, kdy Kraftwerk aktualizovali své „staré hity“ v podobě počítačových remixů a výsledek vydali v roce 1991 pod názvem The Mix. Následovalo turné, v jehož rámci dorazila skupina koncem listopadu 1991 do porevoluční Prahy.
V roce 1991 v Československu fungovalo jen několik málo míst vhodných pro perfekcionistickou show Kraftwerk. Jedním z nich byl Palác kultury, kde již před revolucí proběhlo několik koncertů západních interpretů. Vystupovaly zde hvězdy populární hudby jako Elton John (1984) nebo Ray Charles (1989). Díky dílčímu perestrojkovému uvolnění se „Pakul“ stal na sklonku socialistické éry dokonce jednou z průkopnických institucí při uvádění alternativních západních kapel. V rámci třetího Rockfestu (1988) vystoupila holandská elektro-experimentální formace Mekanik Kommando, v květnu 1989 anglická indierocková skupina Wedding Present. Pracovníci Pakulu díky tomu již delší dobu sbírali zkušenosti s vystoupeními západních hudebníků, s jejich požadavky a stylem práce.
Rozhovor
Kraftwerk prosluli tím, že upozaďovali vlastní osobnosti. Snažili se vyhnout přílišné publicitě, důkladně si hlídali soukromí a poskytovali jen velmi omezené množství rozhovorů. O to překvapivější je skutečnost, že před pražským koncertem místnímu tisku umožnili krátké interview. Novináři Petru Nosálkovi se podařilo telefonicky kontaktovat Ralfa Hüttera, a výsledkem byl rozhovor otištěný v den koncertu v Lidových novinách pod nadpisem Kraftwerk. Live Computer Music dnes v Praze.
Hütter nejprve popisoval, kam se skupina posunula od posledního turné v roce 1981: „Všechno změnila počítačová revoluce v osmdesátých letech. Dnes máme k dispozici přenosné počítače a digitální aparaturu, takže už nepoužíváme klasické magnetofonové pásky, všechno je uloženo v digitální paměti počítače. Děláme teď live computer music, která vyžaduje spoustu přípravy.“
Další pasáž rozhovoru přibližovala čtenářům aktuální podobu vizuální show, jež ke skupině neoddělitelně patřila: „Vždycky jsme kromě muziky taky malovali a dělali výtvarné návrhy. Teď máme k dispozici také synchronizované počítače pro optickou projekci. (…) Děláme opravdu spíš něco jako vizuální hudbu.“
Poté se již interview stočilo k Praze a místním podmínkám. Autor se ptal, zda si Kraftwerk uvědomují, že budou vystupovat „ve velmi odlidštěném prostředí Paláce kultury, kde se dříve odbývaly sjezdy komunistů.“ Zjevně se snažil odhalit domnělou souvislost mezi odlidštěnou stylizací Kraftwerk a chladnou architekturou Paláce, spojovanou s jeho nevalnou pověstí. Odpověď Ralfa Hüttera však byla kraftwerkovsky strohá a zamýšlená souvislost se nepotvrdila: „Nevím, ještě jsem tam nebyl (…).“
V závěru padla otázka, zda Kraftwerk od československého publika čekají něco jiného, než na co jsou zvyklí od svých fanoušků na Západě. „Berlínská zeď byla tři metry vysoká, ale naše hudba byla vždycky slyšet i na Východě, protože zeď překonávala na rozhlasových vlnách,“ pravil Ralf.
Koncert
Průběh události si dnes můžeme připomenout na základě dobových recenzí v tisku. Dle několika z nich návštěva nebyla příliš velká. Jeden z autorů to přisuzoval silné dobové konkurenci, přičemž přiznával, že on sám se ten den rozhodoval, jestli místo Kraftwerk nezajde do Bunkru, kde hráli angličtí rockeři Diesel Park West.
I přes slabší návštěvu ale prý mezi přítomnými návštěvníky panovalo viditelné a slyšitelné natěšení. Kraftwerk nastoupili v sestavě Ralf Hütter, Florian Schneider, Henning Schmitz a Fritz Hilpert. Před každým z nich stál typický pultík, nicméně tehdy ještě nestejné velikosti. Během večera zazněly mnohé klasické skladby vrcholného období, mezi nimi Autobahn, Radio-Activity či Trans-Europe Express. Nechyběli ani Robots, při níž místo živých muzikantů operovaly u pultíků figuríny humanoidních robotů. Jako přídavek byl zvolen Pocket Calculator, při níž „členové skupiny nechali hrát publikum na malé syntezátory, vědomi si skutečnosti, že takto jen dotvoří skladbu“ (aš, Mladá fronta, 2. 12. 1991). V žádné z reportáží se neobjevila stížnost na nevyhovující zvuk, přestože právě potíže s koncertním zvukem v Kongresovém sále (dříve nazývaným Sjezdový) byly v této době zmiňovány často.
Za skupinou byly rozestavěny čtyři velkoformátové obrazovky, na kterých se odehrával vizuální doprovod. „Scéna připomíná výpočetní středisko. Před pozadím, jehož barva se mění s každou skladbou, jsou zavěšeny čtyři obdélníkové plochy a na nich se promítají filmové záběry či obrazce, kmitající v počítačovém rytmu. Strnulé postavy všech členů souboru jsou záměrně potlačeny, aby celou pozornost mohla na sebe upoutat technika“ (Petr Pýcha, Rudé právo, 12. 12. 1991). Zajímavostí je, že již tehdy jeden z recenzentů zmiňoval, že vizuální projekce působí značně retrostylizovaným dojmem.
Recenzenti byli celkově spokojení. Kraftwerk si v Praze udrželi svůj dlouhodobý standard. Koncertem v Paláci kultury skončila The Mix Tour, i dlouhé čekání místních posluchačů na živý koncert Kraftwerk.
Události v porevolučním Československu běžely dál zrychleným tempem doby. Společný stát Čechů a Slováků nápor těchto dynamických změn nevydržel. Do obou nástupnických států se pak Kraftwerk vrátili ještě pětkrát:
- 5. 2004 – Velký sál Lucerny, Praha
- 8. 2006 – festival Summer of Love, Pardubice
- 7. 2014 – festival Pohoda, Trenčín
- 12. 2015 – Forum Karlín, Praha
- 6. 2019 – festival Metronome, Praha
V článku byly použity materiály Archivu hlavního města Prahy (AHMP).