- Inzerce -

Slavík

Nejnovější počin brněnského kolektivu Skupina představuje po tříleté odmlce terénní nahrávky zvukového umělce Tomáše Šenkyříka. Nová nahrávka hloubavě zkoumá hudební rozměr hlasu slavíka, jednoho z nejznámějších pěvců ptačí říše. Vychází jako download a limitovaná edice kazet.

Strana A zachycuje zpěv slavíka ve třech lokalitách poblíž jihomoravských Židlochovic a v jednom tracku spojuje nahrávky z let 1978, 2017 a 2018. Strana B přináší nahrávky z totožných lokalit bez slavíka, a zachycuje šumění stromů a praskání ledů na říčce Šatavě.

V době, kdy počty ptáků z neznámých důvodů rapidně klesají a spekuluje se o vlivu elektromagnetického záření, pesticidů, sucha, intenzivního zemědělství či letecké dopravy, nabývá Šenkyříkova nahrávka nevyhnutelně enviromentálně kritický rozměr. Nahrávka ale není jenom komentářem k širším rozměrům života jednoho ptačího druhu. Hudební rozměr ptačího zpěvu rozvíjela řada skladatelů, v případě field recordings jde přímo o nadužívaný přírodní fenomén, který lehko získává velice kýčovitý charakter, a to právě tehdy, když chce tvůrce posluchače instantně teleportovat do imaginárního prostoru panenské přírody. Obzvláště na druhé straně se v nánosech zvuku zásadním způsobem komplikuje, co je možné vůbec uznat za přirozené a co za umělé. Šum se postupně překlápí přes sebe, získává neobyčejné tvary, zurčení vody se proměňuje v opakované průlety letadel, či ve vzdálené svištění automobilové dopravy.

Z toho všeho je jasné, že nejde o hudební nahrávku v klasickém slova smyslu – ani opakované poslechy neumožňují proniknout do nahrávky hlouběji, zvukový proud zůstává člověku nesrozumitelný a právě z toho vychází jeho neobyčejná přitažlivost. Šenkyříkova nahrávka se tím vyhýbá kýčovitosti, protože se nesnaží zpěv slavíka posluchačům předložit jako konejšivý ambient, ale spíše svou poutavost čerpá z poukazování na nemožnost identifikace s ne-lidskými ptáky.

Tuto myšlenku rozvádí k nahrávce také přiložený text, v němž Vít Bohal rozvíjí myšlenky Viléma Flussera. Filosof, jehož životní osudy mají velice blízko k dynamice migrujících ptáků, bývá označován za teoretika primárně vizuálních médií, ačkoli se věnoval i zvuku a hudbě (k tomu viz monotematické dvojčíslo časopisu Flusser Studies) Flusserovo dílo – mimo to, že radikálně rozbíjí obraz filosofie jako primárně akademické disciplíny pro několik zasvěcených – poskytuje mnoho podnětů pro myšlení o zvukovém rozměru řeči. Ukazuje se, že hudební pojetí nejrůznějších podob řeči se vyjevuje právě tehdy, když nerozumíme: její zvuková, a potenciálně hudební složka se rozvíjí, když recipient selhává a nedokáže sadu znaků dekódovat a přiřadit jí nějaký smysl. V případě ptáků – a možná i ve světě jiné hudby obecně – tak platí, že nejdřív musíme nerozumět, abychom mohli opravdu poznat skrytou hudbu ve zvucích kolem nás.

Tomáš Šenkyřík: Slavík
Skupina (https://skupina.bandcamp.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.