- Inzerce -

Videa na víkend – Rozlaďování

Videa na víkend přinášejí hudbu, která na první poslech neladí. Ale zkusme poslech druhý a další.

Uši a mozky obyvatel Evropy jsou již po několik staletí navyklé na takzvané temperované ladění, tedy na rozdělení oktávy na dvanáct stejných stupňů. Co se od tohoto systému odlišuje, nám zní „falešně“, aniž bychom museli být zběhlí v hudební teorii nebo akustice. Od narození prostě kolem sebe slyšíme hudbu ve stejném systému. A proto podléháme iluzi, že jde o jediný správný systém. A to je samozřejmě omyl, kterého si muzikologové i hudebníci všímají minimálně od počátku 20. století. Alois Hába, o němž jsme již na stránkách HIS Voice psali, se při formulování svých systémů čtvrt-, šestino- a dvanáctinotónové hudby inspiroval i tím, co slyšel v hudbě arabské, indické, ale také ve folkloru své rodné Moravy. Ovšem Hába nebyl jediný. Dodnes mnoho muzikantů zkoumá, co vše lze nalézt v prostoru mezi dvěma půltóny a jak jinak naporcovat frekvence, abychom získali nové barvy. Pusťme si tedy několik příkladů toho, že jiné naladění není důvodem k rozladění.

Mikrotonální odchylky v blízkovýchodní hudbě mohou být pro nenavyklého posluchače těžko postižitelné. Krátká přednáška vám pomůže najít odlišnosti mezi čtvrttóny v arabské, perské a turecké hudbě.

Inspiraci loutnou oud můžeme hledat u těchto specializovaných kytar.

Piano, které si můžete podle libosti přelaďovat i během hry.

Jedním ze skladatelů, jimž bylo temperované ladění těsné, byl La Monte Young, jeden z učebnicových zakladatelů minimalismu. Ten se kouzlu mikrointervalů naučil především z indické hudby.

Youngovo veledílo pro přeladěný klavír, The Well Tuned Piano, je bohužel v posledních letech ke slyšení nadmíru vzácně. Jeho vliv ovšem inspiroval další skladatele, jako je Michael Harrison.

Relativně snadno lze mikrotónů dosáhnout na smyčcových nástrojích.

Ale jemné ladění lze použít i u žesťů.

Nebo flétny.

Pro tvůrce elektronických hudebních nástrojů, které od 60. let tradičně pracují s klasickou klaviaturou, se také čas od času snaží přijít s ovladačem umožňujícím mikrotonální hru. Zde ukázka hned několika takových.

A na závěr jedna pocta Aloisi Hábovi. Jeho Suita pro čtvrttónový klavír v úpravě jazzových muzikantů z Berklee.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.