Naléhavost a intimita spojovala dvě premiérové skladby, které zazněly během sólového recitálu houslisty Davida Danela. Odehrál se v rámci kroměřížského festivalu Forfest zaměřeného na současnou hudbu s důrazem na její duchovní aspekty.
Letošní jaro propletlo dohromady dvě kontrastní linie, po kterých běžely různou rychlostí události. Jednou z nich byl příval rychle se měnících a chaoticky vyhlašovaných hygienických opatření, k nimž patřily i zákazy veřejných uměleckých a kulturních akcí. Tou druhou bylo celkové zklidnění veřejného života, které ovšem v mnohém připomínalo „klid hřbitovů“, řečeno citátem z libreta opery Don Carlos. K tomu patřilo i rušení jednoho festivalu za druhým, jejich přesouvání do online prostoru nebo na podzimní termíny.
Jakýmsi tichým odvážlivcem mezi českými festivaly zůstal kroměřížský Forfest, který svůj původní termín spadající převážně do měsíce června nezrušil, a rozhodl se spoléhat na to, že se živá vystoupení podaří uskutečnit, byť za omezených podmínek. V rychlém běhu času je už skoro neuvěřitelné, jak nereálně mohlo takové předsevzetí vypadat v polovině dubna, kdy politici strašili uzavřením hranic i na dva roky. Se zveřejněním programu tehdy váhaly i mnohem větší festivaly, protože si netroufaly odhadovat, jaká bude situace v září.
Festival současné hudby v Kroměříži letos mohl využít skutečnosti, že patří spíš k menším a méně nápadným akcím s minimálním organizačním zázemím. Zatímco odvráceným aspektem takto nastavené události bývá menší dosah a občasný chaos, jeho pozitivní stránkou je naopak soudržnost jeho příznivců a také flexibilita. Pořadatelé upravili většinu programů tak, že se jednalo o vystoupení minimálně obsazených komorních sdružení nebo sólové recitály.
Jedním z nich byl koncert houslisty Davida Danela, který většinu svého programu sestavil ze světových premiér. Jednalo se vesměs o skladby napsané přímo pro něj, dnešní Partitury a provedení se zaměří na dvě z nich – obě pro sólové housle, první z nich navíc i pro lidský hlas a dech, součástí druhé byla předem natočená zvuková stopa.
Darina Žurková: Lost?
Darina Žurková je česká skladatelka a performerka, která v současnosti žije v nizozemském Haagu. Součástí její skladby Lost? bylo v původní verzi z roku 2014 i video a elektronika – David Danel hrál skladbu v této podobě už v roce 2015 na festivalu Setkávání nové hudby plus. V Kroměříži se Lost? hrálo poprvé sólově, takže se jednalo o premiéru akustické verze skladby. Kompozice získala mnohem intimnější charakter, který dal svým způsobem větší důraz na otazník v titulu než na slovo „lost“ samotné. Jednalo se o promlouvání – ať už skrze housle nebo vlastní hlas – které mířilo k posluchačům přímo a bez zpochybňování dalšími zvukovými a obrazovými elementy. Pocit ztracenosti či bloudění zůstává v akustické verzi více v ideové rovině a ztrácí se z čistě hudebního vyznění. Sólista prostřednictvím hudby nahlíží víc sám do sebe a méně se konfrontuje s okolím – rozhodně ne více než při jakémkoli jiném vystoupení.
Skladba Lost? se skládá ze čtyř částí, její provedení trvalo přibližně osm minut. Partitura předepisuje ve dvou pásmech part houslí a part hlasu, jednotlivé úseky mají konkrétně určenou dobu trvání. Nutno také říci, že Lost? není prostředkem k tomu, aby se houslista mohl vykecat ze svých momentálních pocitů. Skladatelka předepisuje jednoznačně nálady jednotlivých částí a rozhodně nenechává výsledek náhodě. Nemá se také jednat o bezvýchodné bloudění – cesta má směřovat k nalezení nové pozice v původně nesnesitelném prostoru. Reálné provedení je mnohem plynulejší, než by mohl napovědět zběžný pohled na partituru.
Ravi Kittappa: pouze Vše / pouze / Vše pouze
Hudbu Raviho Kittappy znají domácí posluchači z festivalu Ostravské dny, skladatel žil jeden rok také v Praze, kde působil jako stipendista Fulbrightovy komise na katedře kompozice HAMU. Kompozice pouze Vše / pouze / Vše pouze pro housle a elektroniku byla poslední, kterou Danel v programu svého recitálu uvedl.
Skladatel v úvodním slovu k partituře podotýká, že sám sebe nepovažuje za příliš duchovního člověka, ale považuje duchovní zkušenosti druhých lidí za individuální a sdílené zároveň. Tato dvojznačnost pro něj byla východiskem k obecnějším úvahám o souběžnosti jednoty a totality, celku a individua, případně v hudební řeči dvojice tutti a solo. Významové souběhy a rozpory naznačuje i název skladby, stejně jako její třídílnou formu. Všechny tři části pojí dohromady požadavek na rytmickou volnost. Ani jedna část nemá taktové čáry, frázování naznačují fermaty.
První část pouze Vše má v rámci možností houslí až výbušný nástup a postupuje dopředu v rychlých a drastických kontrastech dynamiky. Arpeggia na čtyřzvucích s výjimkou prvního a posledního může interpret hrát volně, co se týká rychlosti i opakování některých tónů. Volná je i rychlost glissand, následující část má bezprostředně navázat.
Druhá část pouze je založená na melodii anglické vánoční písně Once in Royal David’s City. Ta se má volně, i když při prvním provedení ještě srozumitelně parafrázovat (pozn. autora: musel jsem se na zdroj melodie zeptat, byla mi pouze povědomá, ale neidentifikoval jsem ji). Vzniká zde i jakýsi náznak hodně volné polyfonie a výraz tvoří oblouk flautando – molto expressivo – normale – sotto voce.
Poslední část Vše pouze tvoří dlouhý a nepokojně proměnlivý trylek, jehož barva by měla korespondovat s elektronickou zvukovou stopou. Jsou to také sólové housle, které mají v závěru znít samostatně a dovést skladbu do úplného ticha.
Danel si svůj recitál na Forfestu sestavil s rozumem i citem pro celkový průběh večera – takřka devadesátiminutový program působil kompaktním dojmem s dostatečnými kontrasty. Značně rozdílné kompozice sjednocoval nejen projev houslisty, ale také jejich charakter směřující vesměs k osobnímu vyjádření. Z toho se vymykala pouze skladba nádech / výdech pro housle a zvukovou stopu – její autor Joshua Stamper se v ní zaměřil na dech jako práh mezi jsoucím a odcházejícím. Důraz na slogan „I can’t breathe“ opakovaný s exaltovanou dikcí ve zvukové stopě ale způsobil, že výsledek působil jako narychlo spíchnutá reflexe aktuálního sloganu hnutí Black Lives Matter, která najednou přiletěla odněkud zvenku. Organicky naopak do programu zapadla sekvence Daniela Mateje nazvaná Stormy. Inteligentní parafráze Vivaldiho „bouře“ ze Čtvera ročních dob se s hudebními obrazy duševních poloh a hnutí spojila velmi dobře, což vzhledem k baroknímu zdroji inspirace vlastně není příliš překvapivé.
Recitál Davida Danela se konal 25. června 2020 v kroměřížské Orlovně v rámci 31. ročníku festivalu Forfest, elektroniku obsluhoval Petr Vaculovič. Program: David Danel: ex nihli/ism (preludio, 2020), Darina Žurková: Lost? (2014/2020), Daniel Matej: Stormy – sequenza per violino solo (2016), Chaz Underriner: Portrait – David Danel (2020), Shervin Abbasi: Mata 3372 (2020), Ramin Akhavijou: probable (2020), Joshua Stamper: nádech / výdech (2020), Ravi Kittappa: pouze Vše / pouze / Vše pouze