- Inzerce -

Birgit Ulher v říši barev a impresí

Pro německou trumpetistku Birgit Ulher je typické několik věcí. Jako vystudovaná výtvarnice se začasté nechává inspirovat vizuálnem, těžištěm její tvorby je práce v duetech a v neposlední řadě koření svá díla ornamenty vytvářenými na rádio, mikrofon a různé objekty. 

Na CD Electric Green je jí partnerem francouzský kontrabasista Benoit Cancoin. Vše se tu točí okolo nejrůznějších odstínů od světle žluté až po modrozelenou. V počáteční Naples Yellow jako by se teprve míchala výchozí světlounká barva ve vířivě virblové nádobě a teprve v zahušťujícím se konci začal štětec vrzat o okraje. To předznamenává zneklidňujícně nervní Aureolin se zlatavým nádechem a kovovým zvukem. Závěrečné hluboké tahy basy pak opět uvádí k přechodu k příjemně jemně krémové i heraldicky vznešené Tenné – tedy oranžové až hnědé. Karmesin je temnější červená s vnitřní znepokokojivostí, energizující ale i vzdušná a plná dozvuků. Seladon není v tomto případě přehnaně uhlazený švihák, ale odkaz na orientální kameninu s živcovitou polevou zelenavých nebo namodralých odstínů. Tahle skladba je plná zvláštních mikrostruktur, které jakoby skrývaly tajemství paměti. V titulní komprovizaci dominuje zprvu táhlá basa s elektrizujícím naléhavým i rezignovaným úpěním trubky, později se přidá podkres v podobě drnčivých drobnorytmů a trubka začíná klopobublat s nádechy šepotu i skřepotu. Závěrečná Signal Blue je se svými brnky a frky oproti předchozím mnohdy abstraktněji laděným kusům zvukově konkrétnější. Vskutku dobře temperované album.

Zvukově snad ještě bohatší je nosič Kleine Trompetenmusik, kde je Birgit kumpánem rakouský trumpetista Franz Hautzinger. Ten otvírají šumivé profuky ve skladbě Firn, která evokuje namáhavý výstup na zledovatělou horu. Krůček po krůčku nás provází škvitoření, třepavé skřekoty, syčivé závany, blouznivé hvizdy až po smršťovitou vánici. Poryvy se střídají, až najednou nastane zklidnění, aby závěr vyplnilo dechové i rytmické cupitání i táhlé průvany a nakonec i jakási unaveně oslavná polnice. Následující Griesel začíná jako lament s čistým zvukem, který se však záhy zvrtne v chroptění až po zvuk jakési výlevky, a vše ústí do posmutněle sykavého klopotu. Ten se trochu přelévá do spojité nádoby pojmenované Filz, v níž však najdeme větší chvějivost a prolínají se tu táhlé upadající a mizející tóny s škvrkofukovzdechy a prskoty. Eibisch začíná jakoby rašením rostlinky a následně pokračuje jejím růstem, rozbalováním lístků a lapáním po vzduchu – inu Franz Hautzinger v sobě nezapře nadšeného pěstitele, i když konkrétně ibišek prý na jeho zahrádce není. Druhá část je fragmentárnější a ozývá se tu kníkání, mňouky, kapy i měňavé mikrosirény. Název finálního kusu Zuuf je Franzovým neologismem a vyjadřuje hyperabstraktní charakter jeho atmosféry, která je zprvu opět rozložena na mikročástice v podobě různých štěků a vzdechů a občas má stopově fujarovitý zvuk. V osmé minutě však nastupuje jasná tklivá trubka, k níž se přidá napočátku též čistě znějící druhá, aby se vše postupně propadlo opět do abstraktní vývěvy.

Birgit Ulher + Benoit Cancoin: Electric Green
Blumlein Records (edition.blumlein.net)

Birgit Ulher + Franz Hautzinger: Kleine Trompetenmusik
Relative Pitch Records (relativepitchrecords.com)

PS: Birgit vystoupí v Praze v sobotu 5. září v Domě U Kamenného zvonu v projektu Klangschatten společně s trumpetistou Petrem Vrbou a kontrabasistou Georgem Cremaschim. Franze Hautzingera pak můžete vidět na festivalu Alternativa se zbrusu novým Krapo Quartetem v sobotu 14. listopadu.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.