- Inzerce -

Tara Fuki: Motyle

Šesté řadové album dua zpívajících violoncellistek vyšlo 13. listopadu bez plánovaných koncertů a tří křtů. Pod titulem Motyle by si mohl český posluchač snadno představit písně plné politické satiry, nicméně na desce je nenajde. Motyle jsou jednoduše polsky motýli.

Tara Fuki nahrávají a vystupují dvacet let. Obě hudebnice vyrůstaly na Moravě a k polštině prý přišly náhodou po dlouhém přemlouvání Doroty Barové Andreou Konstankiewicz. Inspirací jim k tomu byla básnická sbírka Krzysztofa Kamila Baczyńského. Jeho báseň najdeme i na Motylech v písni Z wiatrem. „Texty tvoříme každá za sebe, ale hudba vzniká vždy, když jsem v Čechách, společně. Bývá to týden v měsíci,“ uvedla Konstankiewicz. Během svého působení získaly Tara Fuki ocenění Akademie populární hudby v kategoriích Alternativní hudba – World music a Objev roku za rok 2001 a za CD Auris se dočkaly v roce 2007 žánrové ceny Anděl v kategorii world music. Jak na tom budou Motyle je otázkou, nicméně našlápnuto podle mě mají, záleží-li na tom.

Nezvykle jsou mezi nahrávkami i tři písně s českými texty. Jde hned o úvodní Kdyby, předposlední Dlouhý pád a závěrečnou Samoty. „V případě Kdyby se jedná o báseň Tomáše Tajchnera, další dva texty jsou ode mě. Asi se mi ve Francii zastesklo po domově a mateřské řeči. V Česku bych asi texty napsala v polštině,“ prozradila Konstankiewicz. I tentokrát si Tara Fuki přizvaly na natáčení hosta. Už dříve jsme s nimi mohli slyšet třeba různé členy i celou sestavu jazzové formace Vertigo, které je Dorota Barová také členkou. Ta nezůstala opomenuta ani na aktuální desce, i když jiným stylem. Její přebal totiž zdobí obraz saxofonisty Marcela Bárty vytvořený, jak je pro něho typické, pomocí meotaru. Hudebním spolupracovníkem je tu bubeník Miloš Dvořáček, jehož hru můžeme znát z mnoha uskupení, jako například Čikori Ivy Bittové, Peculiar, Petr Zelenka Q, Limbo, minibigband NUO, –123 minut, nebo i z Druhé trávy Roberta Křesťana. Záběr má tedy košatý. „Přemýšlely jsme, jak vylepšit písně, jež normálně hrajeme ve dvou. Ze všech nápadů nám vyšel Miloš jako naprosto univerzální citlivý hudebník, který hudbě slouží a nepředvádí se, což v sobě má málokterý muzikant,“ uvedla na Dvořáčkovo konto Konstankiewicz.

Úvodní píseň Kdyby, k níž vyšel i videoklip zasazený do rozbořeného stavení, navádí svým textem k zamyšlení nad smutkem a beznadějí, ale hudební doprovod dvojice cellistek svou náladou tématu příliš neodpovídá. U dua Tara Fuki to není překvapením a tato dvojznačnost se prolíná celou deskou. Slova „Co by zbylo, kdyby mstilo srdce vlastní žal, co by zbylo, kdyby bylo štěstí na podpal?“ přecházejí ve „veselejší“ staccatový a pizzicatový doprovod pod textem „Potom by už v nás byl jen pustej mráz, ticho sevřelo by svět. Potom by už v nás zastavil se mráz, nebylo by cesty zpět…“

Zbytek studiových nahrávek je vyrovnaný a krásně graduje střídavě protkávaný citlivým doprovodem perkusí i bicí soupravy Miloše Dvořáčka. Jasně všemu vévodí alt Doroty Barové, který svou surovostí spolu s jemným procítěným hlasem Andrey Konstankiewicz jen napomáhá vnímání kontrastů mezi hlasy a nástroji. Postupné prolínání temp (např. výrazně v písni Ile razy) by mohlo působit neuměle, ale opak je pravdou. Dokonale vykresluje náladu a dotváří dojem „života“. Tam, kde nehostuje Dvořáček, se groove rozhodně nevytrácí. Hráčky ho vytvářejí umně pomocí smyček či čistého využívání toho, že mají nástroje dva a ruce čtyři. V případě písně Inna se na rytmu místy podílí i samotný text.

Předposlední Dlouhý pád spolu s názvem následující písně Samoty zní jako slib jedné velké deprese, nicméně tomu tak opět není. Dlouhý pád je spíš romantickou perkusivně šustivou oddychovkou a padáme jí spíš do stavu naděje. S poslední písní Samoty jako by chtěli Tara Fuki spolu s Milošem Dvořáčkem posluchačům naložit na rozloučenou ještě i výslužku ze svatby, která byla dosud bez občerstvení. Zběsile, ale přesto citlivě přecházejí mezi jemným až veselým prozpěvováním a místy by se za jejich zvuk nemusela stydět ani klasicky postavená rocková kapela.

Motyle nejsou podzimním albem. Motyle jsou souborem písní, jež chcete slyšet kdykoli.

Tara Fuki: Motyle
Indies Scope (www.indies.eu)
Spotify


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.