- Inzerce -

Spolupráce jako jemná eroze

Spíše ubírat než přidávat. Tímto krédem se řídili i Oh No Noh, Midori Hirano a Jo David Meyer Lysne, Mezinárodní sestava muzikantů, kteří nejprve vložili své nápady do společného banku, aby z nich poté vysochali novou hudbu.

Současná doba přeje distančním hudebním spolupracím. Jednu takovou si vyzkoušeli německý hudebník Markus Rom alias Oh No Noh, v Berlíně usazená Japonka Midori Hirano a norský kytarista a elektronik Jo David Meyer Lysne. Již titul Distant Sediments trefně charakterizuje, jak spolupráce fungovala – každý muzikant nahrál své hudební nápady, tyto tři základy si pak postupně předávali všichni zúčastnění. „Cestu“ kompozice prozrazují názvy skladeb, v nichž jsou iniciály muzikantů poskládány za sebou v pořadí, jak na skladbách pracovali (MR – Markus Rom, MH – Midori Hirano, JL – Jo David Meyer Lysne). Podobně jako u pomalého ukládání sedimentů, z nichž pak vznikají nové horniny, tvořili všichni muzikanti tak, aby zůstal prostor pro kolegy, kteří na základy vrstvili své vlastní nápady.

Co konkrétně můžeme na Distant Sediment čekat? Tři instrumentální kompozice o stopáži mezi deseti a dvaceti minutami, jejichž základem je klavírní hra. Už úvodní track MHJLMR odkazuje svými vlajícími tóny k nedávno zesnulému Harordu Buddovi. I on si doslova liboval v klavírním soundu s velkým dozvukem, který tak automaticky navozuje dojem rozsáhlého prostoru. Jenže tím německo-japonsko-norské dobrodružství teprve začíná. Do základního melodicky snivého až bloudivého hraní se postupně sunou kytarové elementy, jež společně s nenápadnými field recordings dovedou druhou třetinu skladby k nečekané tenzi. To druhý track v pořadí JLMRMH pracuje po celé své trvání vedle klavíru s výrazně menším delayem i s drobnou elektronikou. Ta pak ve druhé polovině dokonce tu a tam přebírá i hlavní roli. Melodicky se jedná o „několikavětou“ dvacetiminutovku, ale základní meditativní nastavení trojice nikdy neopustí. Závěrečná MRMHJL pak zase vrací do hry dlouhý klavírní dozvuk, jemuž znovu výrazněji sekunduje kytarová hra.

Distant Sediments je album, které úspěšně lavíruje mezi zvukovou avantgardou a užitkovým „meditativním“ ambientem. Třičtvrtěhodinový vícevrstevnatý materiál se jen tak neoposlouchá, vhodný je především k večernímu nebo nočnímu soustředěnému poslechu.

Oh No Noh, Midori Hirano & Jo David Meyer Lysne: Distant Sediments
Teleskop (www.teleskopmusikproduktion.de)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.