- Inzerce -

Italské uskupení Sonoria živě i „studiově“ ve stejný den na dvou albech

Elementární improvizace a potulování ve zvukové zahradě.

V roce 2020 vydal label Evil Rabbit záznam z koncertu kapely Sonoria z 28.4. 2019, lapidárně nazvaný Live In Pisa, na němž najdeme dvě pozvolna spřádané instantní kompozice hrané s nesmírným soustředěním a jakousi vnitřní pokorou. Sopránsaxofonista Cosimo Fiaschi, hráč na (mnohdy preparované) piano Alessandro Giachero, hráč na elektrickou kytaru Emanuele Guadagno a bubeník a elektronik Nicholas Remondino vytvářeli svou hudbu převážně taktilně jednotlivými údery a drobnými ataky či rozechvíváním.

První osmatřicetiminutový kus Forisportam Church Suite má občas i určitou plošnost. Dýchavičný i skřípavý saxofon vše rozehrává do mystických rozměrů. Jednotlivé ťuky na klávesnici zvyšují napětí. Bicí duní i chřestí a elektronika vše jen občas podmalovává nebo jemně zachrčuje. Je to zádumčivá mše pro prostor, šance pro bezbřehé rozjímání. Cca třináctiminutový opus signifikantně nazvaný Elements je sice ve své podstatě kompaktnější, ale zároveň v něm nacházíme právě onu elementárnost. Bicí jsou občas běhavé, saxofon zpěvnější, elektronika spaceovější, kytara vazbivější a piano téměř minimalizované, ale začasté ve velmi razantní formě. Taky tady se postupně začíná plnit hluková hladina a pak zase upadat do zklidnění, aby následoval rozpad do elementárních částic.

Odpoledne téhož dne však toto společenství nahrálo ještě jakési matiné bez publika, které v podobě alba spatřilo světlo světa až letos. Dostalo příznačný název Le Jardin Sonore a skutečně je jakousi procházkou zvukovou zahradou s drobnými hudebními lístky a kvítky. Na první poslech je jakoby zahuštěnější a dočkáme se v ní více markantních poryvů. Ale obě díla je nejlepší si poslechnout na sluchátka, abyste si vychutnali všechny sonické prvočinitele. Zvukovou zahradu tvoří šest položek. První Crystal Panorama je vrzavě průzračné. Titulní skladba začíná probubínkováváním s elektronickým odérem a rozvíjí se v uvolněnou promenádu s nervními detaily. Jakoby z nitra země přichází v kosmickém zvuku Here Come The Ants. Mikrosvět se všemi tajemstvími a záludnostmi. Nejbohatší je rozsáhlá seance Beyond The Borders se strukturalistickými bicími, naléhavým saxofonem a jemně hřmotící podmalbou klavíru a posléze i kvílivých tónů z kytary. Výbušné milieu tu má svou proměnlivost od hladivějších poloh až po rozpad do filigránských ozvuků. Balio E Xanto je fragmentární s nejrůznějším oťukáváním podobně jako závěrečná dofukovaná a krásně roztříštěná náruživá coda Breathe In Between.

V obou případech jde o pozoruhodná díla, která žel již v této podobě nebudou mít pokračování, neboť rozlet kapely ukončil v říjnu 2020 infarkt pouze devětačtyřicetiletého Alessandra Giachera, který byl několikrát vyhlášen coby nejtalentovanější italský hudebník a mimo jiné stihl v průběhu své kariéry účinkovat a nahrávat také s Anthonym Braxtonem.

Sonoria: Live In Pisa
Sonoria: Le Jardin Sonore
Evil Rabbbit Records (www.evilrabbitrecords.eu)


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.