Přednedávnem skončila po pěti měsících opulentní výstava Broken Music Vol. 2. Na přelomu dubna a května vrcholila hudebním programem. Komentujeme poslední dva koncerty.
V pátek 5. května se v prostorách Hamburger Bahnhof, konkrétně v rozlehlých Rieckhallen, kde byla umístěna výstava Broken Music Vol. 2, konala beznadějně vyprodaná doprovodná hudební akce/performance s atraktivním obsahem. Do Berlína zavítal známý americký hudebník a vizuální umělec Christian Marclay, který se již více než třicet let různými způsoby a za pomoci všemožných médií pokouší o spojení hudby a obrazu. Již jako student byl nadšen a ovlivněn díly Josepha Beuyse a umělců z okruhu hnutí Fluxus a ve své pozdější tvorbě se odvolával na Johna Cage, Yoko Ono a Vita Acconciho, začátkem 80. let pak vyšel z konceptu Broken Music Milana Knížáka. Studoval a žil střídavě ve Spojených státech amerických a ve Švýcarsku a po rodičích má americké a švýcarské občanství. V posledních letech tráví svůj čas střídavě v New Yorku a Londýně. V minulosti spolupracoval s řadou předních hudebníků a performerů, mezi které patří John Zorn, Elliott Sharp, Otomo Yoshihide, Butch Morris, Shelley Hirsch, Thurston Moore, vystupoval rovněž se skupinou Sonic Youth. V posledních patnácti letech se v předních světových galeriích objevují Marclayho instalace The Clock, kompilace trvající čtyřiadvacet hodin obsahující výjevy z filmů souvisejících s časem, která měla premiéru v londýnské galerii White Cube, a kompilace Made to Be Destroyed s filmovými klipy zobrazujícími destrukci uměleckých děl nebo budov.
V Hamburger Bahnhof byla v první repríze realizována jeho skladba / performance Record Players z roku 1982. Členy Ensemble-Performance byli Audrey Chen, Anna Clementi, Werner Durand, Mazen Kerbaj, Chico Mello, David Moss, Andrea Neumann, Natalia Pschenitschnikova, Michael Vorfeld, Ute Wassermann a Christina Wheeler. Sám Marclay se provedení také zúčastnil a vedl je. Record Players je typickým Marclayovým performativním kusem, v němž se snoubí vizuální s akustickým. Obdélníkové hřiště ohraničené tlustou bílou čarou nám připomíná prostor vymezený pro sportovní utkání. Místo míče a hráčů se na podlaze nachází dvanáct úhledných hromádek s gramofonovými deskami. Po krátkém slovním úvodu Matthiase Osterwolda společně přicházejí performeři a zaujímají pozice. Na jemný pokyn autora vezme každý do ruky první obal s deskou a začne si ji prohlížet a vybalovat, o chvilku později jemně otírat a čistit, poté škrabat a ohýbat. První desky končí odložené a později odhozené na zemi a postupně následují další a další nahrávky. Ty, které na zemi zůstaly celé, se znovu vracejí do hry a jsou odhozeny s větší intenzitou. K destrukci vinylů z novější doby je třeba větší síly a dovednosti, staré šelaky se tříští na kusy téměř bez námahy. Zvuková destrukce dominuje nad vizuálním vjemem. Po patnácti minutách se ve vymezeném prostoru nachází velká hromada trosek, po které se ještě před svým odchodem všichni performeři nezúčastněně procházejí za tříštivých zvuků černých střepů. Pak Ensemble-Performance v čele s Christianem Marclaym beze slova odchází. Vinylová apokalypsa je dokonána. Berlín, květen 2023.
Vystoupení Ensemble-Performance a Christiana Marclaye předcházela půlhodinová suita Broken Vinyl. Autorky Mieko Suzuki (audio, JP) a Claudia Rohrmoser (video, DE) na vyvýšeném podiu, moderní set-up skládající se z počítačů, kontrolerů, efektů a velké projekční plochy za oběma performerkami. Zvukové úlomky vinylů se ztrácejí ve fragmentech navrstvených field recordings a v šumu spínacích obvodů a digitálních efektů. Technicky dokonalý zvuk se nese halou a připomíná hravé akusmatické kompozice. Zvukový prostor se zahušťuje a přibývají rytmy, DJská praxe Mieko Suzuki se nezapře. Na projekční stěně se proměňují makrosnímky vinylů a jejich částí, přičemž divák postupně přestává vnímat jejich původ. Zkoumání povrchu a struktury je nahrazeno lucidním vjemem připomínajícím abstraktní sen. Původně statické obrazy se roztáčejí a otvírají prostor fantazii diváka. Čas i prostor na chvilku přestávají existovat.
Závěr doprovodného programu k výstavě Broken Music Vol. 2 se uskutečnil ve čtvrtek 12. května. Postaral se něj berlínský hudebník, performer a konstruktér speciálních dechových nástrojů Werner Durand. S Wernerem jsme se seznámili v raných devadesátých letech v Gelbe Musik, galerii a pozdějším obchůdku s avantgardní a experimentální hudbou, který vznikl v roce 1981 v Západním Berlíně. A právě vzpomínkou na Gelbe Musik, která ukončila činnost v roce 2014, a na hudbu, kterou objevoval a hrál během své bohaté a pestré hudební kariéry, Durand své vystoupení uvedl. V rozhovoru Duranda s Ingrid Buschmann, jednou z pořadatelek výstavy Broken Music Vol. 2 a umělecké ředitelky Freunde guter Musik, byla připomenuta také dlouholetá spolupráce Gelbe Musik s posledně zmíněným důležitým uměleckým sdružením.
Samotná šedesátiminutová skladba nazvaná Musical Memories from the last 50 Years byla pečlivě předem připravena a zdokumentována. Tvořilo ji sedmdesát úryvků skladeb jiných autorů, které se přes sebe překrývaly a rafinovaně navazovaly. Zazněly úryvky z avantgardy 20. století, experimentální a improvizované hudby, minimalismu, lidové i rockové hudby – Robert Ashley, Terry Riley, Annea Lockwood, Alvin Lucier, James Tenney, Shelley Hirsch, Ghédalia Tazartés, Meredith Monk, Laurie Anderson, La Monte Young, Jon Hassell, Phill Niblock, Yoshi Wada, Jo Kondo, Arnold Dreyblatt, Jon Gibson, Tibor Szemzö, Terry Fox, Giacinto Scelsi, Henning Christiansen, Rhys Chatham, Tony Conrad, Phillip Glass, John Cage. Přes velkou rozmanitost bylo hudební pásmo velmi kompaktní a jednolité, jednotlivé motivy a úryvky vytvořily společnou atmosféru.
Hamburger Bahnhof, Berlín, 5. května 2023
Mieko Suzuki & Claudia Rohmoser Broken Vinyl (2023) 30′
Christian Marclay Record Players (1982) 15′
Hamburger Bahnhof, Berlín, 11. května 2023
Werner Durand Musical Memories from the last 50 Years (2023) 60′