Mistři finské rituální elektroakustiky zmírnili intenzitu a minimalismem poukazují na limity vyprávění o mystickém.
I přes vzdálenost světovým kulturním metropolím zanechalo severofinské Oulu v historii (dark) ambientu nesmazatelnou stopou. Jejím hlavním původcem je bezpochyby Anti Ittna Haapapuro, jenž spoluprodukuje řadu projektů vydávaných jeho vlastním labelem Aural Hypnox. Drtivou většinu takovýchto entit, jako např. Arktau Eos, Aeoga či I.corax, navíc spojuje i specifická hudební estetika, konceptuální výbava a politika zveřejňování. Oproti dark ambientnímu standardu vnoření všech elementů do pohlcující syntetiky se tak počiny Aural Hypnox nebojí zdůrazňovat neelektrický původ zvukových zdrojů, jejichž hra v promyšlené dialektice zvuku a ticha vyjevuje centrální zájem labelu v odhalování nadsmyslových realit. Nesetkáme se však s žádným známým spirituálním systémem, ale spíše s jakýmsi neprostupným šamanským ritualismem, jenž skrze obraznost divočiny a surreálních vizí pracuje s primálními, až „předlidskými“ zdroji inspirace. Archaické a mysteriózní vyznění releasů je umocněno odporem labelu k vydávání hudby online, a tak je posluchač proti duchu doby odkázán zpravidla čistě na fyzické nosiče.
Z normy Aural Hypnox nijak výrazně nevybočoval ani další z Haapapurových projektů, Halo Manash. O to větší překvapení nastalo letos 14. dubna, kdy jeho nový dlouhohrající počin Par Antra II: TAA vyšel krom klasického CD i na bandcampovém profilu projektu. Haapapura na desce dále doplňuje i Jaakko Padatsu, známý především pro své tribal ambientní dítko Lingua Fungi. Svým názvem se Par Antra II jasně prezentuje coby pokračování starší Par Antra I: Vir (2004), charakteristické proměnlivými texturami perkusí, lidských hlasů a kytar rozeznívaných elektromagnetickým smyčcem E-Bow. Narozdíl od členitého prvního dílu se však jeho následovník nese v mnohem komornějším duchu. Na takřka hodinu a čtvrt trvajícím albu tak máme před sebou konkrétně 5 kompozic, jejichž tvorba dle slov Halo Manash obnášela 5 let postupného zužování jejich původní zvukové palety, inspirované simplicitou triády „Ohně, Kořenů a Prostoru“.
Výsledkem je minimalistický soumračný sound, který vytváří táhlé plochy hypnotických repeticí pomocí jen několika základních typů zvuku. Elementární kostru každé skladby tvoří pomalá kmitání zkreslených basových frekvencí, z jejichž zemitosti postupně raší singularity i jednoduché vzorce rozmáchlých šumů a čistých či jen mírně rozostřených stop. Oproti konkrétnosti Par Antra I a dalších releasů Aural Hypnox je zde přitom velmi obtížné určit přesný původ jednotlivých linek, a krom analogových syntezátorů lze jen v občasných momentech průzračnosti rozeznat mezi signály blíže neurčité dechy a hlubší smyčce (cella, či tradiční finské jouhikko?). Perkuse, tak charakteristické pro Par Antra I, mix pouze jemně okořeňují a spíše než coby rytmické nástroje se zdají být užity jako původci úderné rezonance dodávající háv obřadnosti. Z jakýchkoli lidských vokálů a recitací pak zbyly pouze mlhavé ozvuky pohřbené hluboko v celkovém abstraktním toku spolu s jinými šelesty.
I přes monolitičnost celého vyznění jsou však skladby nadány zvláštní životností a v naprosto nečekaných momentech mohou dosavadní hru přerušit a začít od znovu s víceméně stejnou či kompletně jinou texturou. Osobitost tracků je zajišťována i jejich vsazením do jednoduchého schématu klimaxu a antiklimaxu. Zatímco úvodní Varjo („Stín“) posluchače postupně láká uvolněnější hrou hlubokých oscilací a éterických délek, v Tulet („Ohně“) atmosféra zhoustne dynamickou souhrou komplexního basového základu a krystalických dronů. Kanto („Pahýl“) pokračuje v gradaci a navozuje trans zrychlením centrálního rozmazaného kmitu a vrstvením pulzujících linek v podloží. Následující Voima („Síla“ či „Energie“) naopak intenzity ubírá a na mimořádně hutném basu buduje klidnější plochu jemných zrnění a vzdálených troubení, možná stvořenou na vyčkávání příchodu evokované entity. Finální Juuri („Kořen“) nás už připravuje na reintegraci do běžného vědomí a v pokojně rozevláté tektonice prosvětluje temnotu zejména harmoniemi vyšších syntezátorů.
Témbrová i kompoziční prostota se v duchu klasiků mystické literatury jako kdyby záměrně snažila umenšit důležitost hudby a demonstrovat její neschopnost plně referovat o duchovním náboji, jemuž je deska zasvěcena. To tak posluchači ponechává hodně volnosti v užití kompozic a rozvíjení vlastní imaginace. Ačkoli je kvůli stejným kvalitám zároveň těžké počin vnímat od začátku do konce s maximálním soustředěním (což u projektu nebývá zvykem), album dokáže výborně fungovat ve sluchátkách při chůzi přírodou či městem, kde okolí obalí patinou tajemství a jinak nečinné mysli dodá potřebné palivo pro rozjímání. Par Antra II: TAA od Halo Manash tak jistě k sobě uvítá každého příznivce dark ambientu, zejména v tento nejtemnější den v roce.
Halo Manash: Par Antra II: TAA
Aural Hypnox (https://www.auralhypnox-shop.com)