- Inzerce -

Tomáš Procházka: Klakson troubí!

“Klakson troubí!”, hlásí v nesmrtelné scéně z oblíbeného filmu Vrchní, prchni Zdeňku Svěrákovi jeho filmové děti. Tato scéna nabyla téměř až kultovního charakteru a zmíněná věta nabyla statutu “hlášky”. Lze ji tedy zaslechnout opakovaně, rozmarně pronášenou při sebemenší příležitosti.

Skutečný zvuk klaksonu ale neslýcháme tak často, v našich zemích se užívá řídce, má charakter výhružný a dost možná jeho užití přímo předchází významné gesto se vztyčeným prostředníkem. V jiných zemích, například střední a jižní Ameriky, se ovšem klakson užívá daleko kreativněji a řekl bych s větším gustem. Je to přece jen základní akustický projev motorového vozidla, když pominu bručení motoru, či  například typický zvuk výfuku motocyklů Harley Davidson. (Výše zmíněná firma se mimochodem pokoušela v roce 1994 získat ochrannou známku na typický zvuk výfuku Harleyů, nicméně po četných námitkách ze strany svých konkurentů od těchto snah nakonec upustila.)

Byl to ovšem zvuk klaksonu, který zaujal Wendy Mae Chambers, americkou skladatelku, když v roce 1983 vynalezla a sestrojila své klaksonové varhany (Car Horn Organ).

Varhany se skládájí z pětadvaceti klaksonů vozidel různých typů (General Motors, Fiat, Datsun, Volkswagen, Cadillac), které byly postupně sesbírány na vrakovištích a pouze houkačka Cadillac s perfektním C byla zakoupena zbrusu nová. Nástroj samotný sestává ze soustavy klaksonů připevněných na kostrukci po obou stranách manuálu a z jednoduché klávesnice napájející jednotlivé klaksony pomocí nabíječky autobaterií. Nevelký rozsah nástroje ho předurčuje k interpretaci jednodušších písní, šlágrů nebo koled, což Wendy Mae Chambers dokazuje nedávno vydaným CD „A Car Horn Organ Christmas“. Zmíněné album může být důstojnou kulisou k  vánočnímu večírku každého lepšího auto-moto klubu.

Největším hitem paní Chambersové však nadále zůstává její skvělá interpretace hitu New York, New York proslaveného Frankem Sinatrou, který samozřejmě nahrál už kdekdo, ale nervozně pobekávájící Car Horn Organ teprve dodává písni tu správnou naléhavost.

Video s touto skladbou bohužel není k mání a tak se spokojte alespoň s  klaksony paní Chambersové vytroubenou hymnou Spojených Států Amerických.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.