- Inzerce -

Milton Babbitt: skladatel jako vědec

V sobotu 29. ledna zemřel ve věku 94 let americký skladatel Milton Babbitt. Tato zpráva českými médii neproběhla, narozdíl například od Henryka Góreckého nebyl Babbitt zrovna skladatel pro masy. Naopak. V každé knize o dějinách hudby 20. století mu sice je věnováno důstojné místo a  uctivé zmínky, zároveň ho ale je možné dát jako typického zástupce hudby, která vzniká v laboratoři. Babbitt sám s tím zřejmě problémy neměl, naopak svou vizi současného skladatele jako špičkového vědce, jenž nemusí usilovat o to, aby mu běžní lidé rozuměli, zformuloval již v  padesátých letech v textu Who Cares If You Listen. Skladatele v něm staví na roveň špičkovým teoretickým fyzikům (sám původně studoval matematiku) a tvrdí, že je třeba požadovat také po  publiku soudobé hudby vyšší míru vzdělanosti a specializovanosti. Izolace, v níž se soudobá hudba po druhé světové válce ocitla, není podle něj ničím nenormálním, je třeba ji akceptovat a využít.

Dovoluji si tedy navrhnout, aby skladatel prokázal sobě i své hudbě okamžitou a konečnou službu tím, že se zcela, rozhodně a dobrovolně stáhne z veřejného světa do oblasti soukromého provádění a  elektronických médií, která reálně umožňují eliminaci veřejných a  společenských aspektů hudební kompozice. Tím, že tak učiní, (…) získá svobodu k soukromému rozvíjení profesionální kariéry, která je v  protikladu k neprofesionálním kompromisům a exhibicionismu.“

Babbittův text odráží intelektuální atmosféru evropské poválečné hudby, která navazovala na meziválečný serialismus Arnolda Schönberga nebo Antona Weberna a budoucnost viděla v racionálním strukturování hudebních prvků. Milton Babbit byl jedním z hlavních průkopníků těchto myšlenek ve Spojených státech a byl vzorem dlouhým zástupům skladatelů usídlených na tamních univerzitách. Experimentoval také s využitím elektroniky, nejslavnější je asi jeho skladba Philomel pro hlas a syntezátor. Navzdory svým radikálním názorům z 50. let se nikdy z veřejného hudebního života nestáhl a některá jeho díla jsou přístupná i bez vysokoškolského diplomu.

Důkazem může být, že jeho skladbu Semi-Simple Variations převzala a  přepracovala i skupina The Bad Plus (recenzi na jejich aktuální CD najdete v HV 1/2011).

Originál

The Bad Plus


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.