- Inzerce -

Zack Kouns: Endless Fertile Valley

Pár dní předtím, než vystoupil podruhé v Praze, Zacku Kounsovi vyšlo třetí album na netlabelu Clinical Archives. Po A Catalogue Of Erica’s Misfortunes, které mapovalo okolnosti konkrétního lidského neštěstí, a I Lift My Hands Against The Gods, jež bylo panoramatickou studií prvních pěti století našeho letopočtu (od Krista v zahradě Getsemanské až po rozvrat Římské říše), přišel s  dalším konceptuálním počinem: s deskou volně inspirovanou budhistickou knihou Dhammapada (z textu pocházejí všechny názvy skladeb na desce). Bezprostřední vznik alba ale podnítil halucinačně-vizionářský zážitek autora : „Na začátku byla náhoda (nebo mysteriózní plán?). Během patnáctikilometrového běhu jsem se zastavil v údolí zarostlém vysokou trávou, abych se pokochal pohledem. Najednou jsem viděl, že se údolí přede mnou zvedlo nahoru až k obloze, za mnou se zúžilo a proměnilo v  silnici. Začal jsem zvracet do trávy a pak jsem ztratil vědomí. Když jsem se probral, všechno bylo ,normální‘. Běžel jsem domů a za necelé dvě hodiny jsem napsal kompletní album.“

Endless Fertile Valley ukazuje Zacka Kounse v jeho nejobvyklejší podobě; jeho tvář není sice úplně stoprocentně čitelná, promítá se do ní určité množství cizorodých rysů, ale v zásadě je rozpoznatelná: jde o  psychedelicky laděné písničkářství s využítím velkého množství strunných, dechových i klávesových nástrojů, s primitivistickými bicími a  s velkým podílem – především hlasových – smyček. Opulentí aranžérskou masou se pak vine to nejdůležitější: hlas, který většinou balancuje na pomezí náboženské exaltace a čistého šílenství. Kounsův hlasový projev je také to, co vás paradoxně při koncertech nenechá myslet na karaoke, ačkoliv to ve své úspornosti (sampler, saxofon, na který občas zapomene hrát, looper a hlas) svým způsobem karaoke je. Ledaže byste si dokázali představit karaoke, při kterém se hroutí kontinenty. Při pohledu na Kounsovu tvorbu je zřejmé, že si nade vše libuje v konfrontaci a že tuto strategii uplatňuje na mnoha úrovních: v instrumentaci, textech i v  celkových konceptech vším napříč. Obrazně řečeno, rád podává ruku Bohu, ale potřebuje u toho stát minimálně po pás v bahně. Stahujte zde.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.