“When I blow it, it doesn’t make any sound!”
Oficiální název nástroje, kterému jsem přisoudil toto bizarní označení je mirliton. Je znám také pod dalšími názvy, například jako Eunušská flétna ( flûte eunuque), cibulová flétna (flûte à l’oignon, Zwiebelflöte).
Mirliton patří mezi membranofony s vyladěným tonem rozeznívaným nepřímým chvěním. Původně sestával z dřevěné roury na jednom konci zvonovitě rozšířené a na druhém konci opatřené tenkou membránou (původně právě slupkou z cibule, díky které získal mirliton jedno ze svých pojmenování). “Nátrubek” se nachází pár centimetrů od membrány a zvuk se nevyluzuje , jak podtitul článku naznačuje foukáním, nýbrž bručením nebo pozpěvováním. Na stejném principu funguje hraní na hřeben, nebo kazoo – moderní podoba mirlitonu. Mirliton jako takový je nástroj středověký, oblíbený zejména v 16. a 17. století, ale jeho kořeny sahají mnohem dále. Objevují se názory řadící mirliton k nejstrším hudebním nástrojům světa.
Z původního společného prapředka se pak vyvinuly různé obdoby tohoto nástroje, známé pod různými jmény až k dnešnímu celosvětově rozšířenému nástroji jménem kazoo.
Kazoo tak jak ho známe, vynalezli a sestrojili zhruba v roce 1840 Alabama Vest a Thaddeus Von Clegg v Maconu ve Spojených státech. Svůj typický tvar připomínající ponorku získalo pak v roce 1902.
V roce 1895 se ve Spojených státech objevili instrumenty Zobo, což byla jakási “profesionální” , vývojově vyšší, odrůda kazoo. Dobová reklama láká k nákupu instrumentů slovy: “Pamatuj!Nelze je rozlišit od profesionálních nástrojů! Žádné hudební znalosti nejsou potřeba!” Stačí když si umíte zabroukat melodii.Prostě přiložte k ústům a “vypusťte kočky z pytle!”
Nástroje Zobo se staly enormně populárními a během krátké doby se jich prodalo statisíce kusů. Na první pohled k nerozeznání od skutečných nástrojů, vyrobené z leštěné mosazi a taktéž napodobující zvuk reálných žesťových nástrojů. Nicméně k jejich popularitě přispěla kromě jejich “user friendly” ovládání, také jejich láce. Set pro dechový kvartet obsahující kornet, altový kornet, saxofon a trubku, stál v roce 1895 pouhých 8,25 dolaru.
“Looks Like a Zobo Year!” psalo se v Music Trade Review v roce 1896. “Zobové” dechové orchestry vznikaly po celých USA. Vyjímkou nebyly ani “Zobo brass bands on wheels”, mobilní dechové úderky, které spojily dva vynálezy nové doby do bizarní kombinace, jak vystřižené z filmu Adéla ještě nevečeřela.
Vznikaly další a další varianty nástrojů na stejném principu: Sonophone, Song-o-phone, Songophone, Jewsaphone, Harmonophone, Phunnygraph, Saxola, The Mozel, Trumpt Kazoo, Winner Kazoo, Jazz-orn, Vocal Jazz Sax, Sazzofone a další.
Zajímavý byl například Harmonofon – hybrid foukací harmoniky a kazoo, připomínající podle výrobce buď násypku na zrní nebo nástavec vysavače. Vznikaly také hybridy flétny a kazoo a kazoo a brumle. Kdokoliv komu v kapse cinkalo pár zbytečných dolarů, mohl ihned založit orchestr. “You can play them without learning!” hlásaly noviny anoncující vystoupení zobo-bandů.
Na druhé straně oceánu, ve Francii, přibližně ve stejnou dobu vznikl Bigophone nebo též Bigotphone, pojmenovaný na počest svého vynálezce Romaina Bigota. Bigofony se ujaly především jako karnevalový nástroj. Prodávaly se levně, ale také se zhotovovaly podomácku. Z Francie se rozšířily také do Belgie, Nizozemí a Německa. Bigofony byly často velkých rozměrů a stejně jako u zobo-nástrojů jich vzniklo velké množství. Po přetrvávající popularitě od devadesátých let předminulého století upadají zhruba v třicátých letech v zapomnění.
Do dnešních let přežilo jako zástupce rodiny mirlitonů pouze kazoo, ve valné většině ve své nejslavnější “ponorkové” podobě. Kazoo používaly například americké jugbandy, ale jinak je spojeno s hudbou spíše programově nevážnou, své pevné místo našlo i v pozdější bubble gum music ( u nás především František Ringo Čech), ale sem tam zabloudí do jiných hudebních vod. Na zvuku kazoo například stojí píseň Ivana Mládka Jožin z bažin. Skladba postavená na neodolatelném riffu způsobila i po více než čtvrtstoletí po svém nahrání v sousedním Polsku davové šílenství.
Vedle Mládka použil kazoo výrazně například i Frank Zappa ve skladbě Hungry Freaks, Daddy ze svého prvního alba Freak Out!
V pitoreskním duchu se nese akce souboru Largest Kazoo Ensemble, který interpretuje Wagnerovu Valkýru na množství kazoo mnohem větší než malé.Záznam asi nejvíc připomene zpomalenou nahrávku zevnitř čmeláčího úlu.
Zcela výjimečné využití kazoo v soudobé vážné hudbě se nese ve zcela jiném duchu. David Bedford ve své skladbě With 100 Kazoos pro komorní orchestr a sto kazoo, rozdává nástroje divákům a nechává je doprovázet orchestr hrající téma. A na závěr se krátce podívejme na hrdinu, který si říká Kapitán Kazoo.Představí nám Kazooku – amplifikované kazoo, na které nám také zahraje táhlou new age dumku.
