- Inzerce -

Christina Kubisch: Mono Fluido

Improtant Records (https://importantrecords.com)

Vydávání nahrávek, které by si posluchač poslechl doma v křesle či do sluchátek, není právě hlavní doménou Christiny Kubisch. Tato německá umělkyně (psali jsme o ní v HV 3/2009) spíše zkoumá, jak poslouchat jinak, a sluchátka – ovšem vlastní konstrukce – používá k tomu, aby lidem odhalila neslyšené frekvence, které nás obklopují. Dvě skladby na aktuálním disku jsou tedy trochu výjimečné – vracejí se k hudbě v konvenčnějším smyslu. Obě vznikly původně v osmdesátých letech, pro toto vydání je však autorka přepracovala. Titulní půlhodinový opus byl původně soundtrackem k filmu Liquid Movie režiséra a videoartisty Fabrizia Plessiho z roku 1980. Zvukovými zdroji jsou stěrače přejíždějící po předním skle auta, mávání plastovými trubkami ve vzduchu, flétny, na které sama autorka hraje, její dech a hlas. Žádná elektronika, jediným využitým efektem byla změna rychlosti přehrávání některých zvuků. Materiál vzniklý pro film Christina Kubisch poté ještě důkladně přemíchala. Hudba odráží téma filmu a zní skutečně tekutě. Z nekomplikovaného materiálu je namíchán proud hluboký a pomalu meandrující, v němž ucho přeskakuje z vrstvy do vrstvy.
Druhým kouskem na disku je devítiminutová Ocigam Trazom. Název sice vyvolává nějaké orientální asociace, stačí si jej ale přečíst pozpátku. Původně šlo o instalaci na výstavě věnované Mozartově opeře Kouzelná flétna. Návštěvníci na ní nosili speciálně upravená sluchátka, hrající podle toho, kde se zrovna nacházeli. V zaznamenaném výseku znějí syntetické plochy, ptáky i muezínovo volání k modlitbě (takže přeci jen ten orient). Na rozdíl od Mono Fluido není atmosféra ambientně zpomalená, imaginární návštěvník zmíněné výstavy se prochází svižnějším krokem a občas udělá překvapivou otočku. Magicky ovšem působí také.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.