- Inzerce -

Kora et le Mechanix: 300 měsíců

Kora et le Mechanix: 300 měsíců

Polí5 & Blue Lizard (www.poli5.cz)

 

Coby duo Kora et le Mechanix pracují Filip Homola a Michal Kořán již přibližně osm let, stihli přitom již mnohé jako autoři nebo třeba jako remixéři a pódia sdíleli i s řadou mezinárodních veličin (např. Biosphere, Christian Fennesz). V jiných projektech, které stále více koketovaly s uvolněnou ambientní tvorbou, se ale potkávali již od roku 1986, takže CD 300 měsíců připomíná vlastně jubileum prvního čtvrtstoletí jejich společných aktivit.

Sledujeme-li postupně jejich diskografii, třeba jen od prvního dlouhohrajícího alba Kory, Excursin (Next Era, 2006), nelze si nevšimnout jejich stálého tíhnutí k redukci množství výrazových prostředků. Nejnovější deska představuje v tomto ohledu další poněkud větší krok kupředu.

Název, celá grafika obalu a citáty z filmu Solaris Andreje Tarkovského nás interpretačně vedou do éry opojení prvními úspěchy vesmírného výzkumu v šedesátých a sedmdesátých letech, hudbu na CD lze však poslouchat i bez toho. Ta se zkrátka nenásilně zmocní aktuálně dostupného prostoru tak trochu v duchu konceptů Briana Ena a nabídne tak posluchači jiné, pomalejší a detailnější vnímání svého momentálního okolí.

První track, příznačně pojmenovaný Vakuum, si často dlouze připravuje podhoubí pomocí táhlých zvuků v hlubší části spektra a až ve správném momentě do něho vpustí nějaký konkrétnější motiv, pomalé fráze syntezátoru, pár klavírních tónů či třeba efektovaný vzorek mluvené řeči. I čisté vakuum je totiž pouze hypotetický pojem a v realitě se alespoň minimálnímu množství hmoty nevyhneme nikdy. Během těchto dvaceti minut jsme připraveni na jakkoliv pomalý hudební vývoj, a tak nám může být naservírována i druhá kompozice Magnetar. Její základní smyčka obsahuje od začátku více vrstev, na podrobnou analýzu máme ale opravdu dostatek času. Její nejvýraznější proměnou v tomto repetitivním pětadvacetiminutovém kusu je totiž až závěrečné pomalé mizení do fade outu. Jinak se v podstatě nemění, narozdíl od našeho vnímání. Architektura této smyčky stále nabízí něco k prozkoumání a ověřování, ponoření se do jejích repetic může přinést zážitek i docela psychedelický, i když v podstatně modernějších zvukových kulisách, než jaké by mohl evokovat obal.

Duo Kora et le Mechanix zkrátka ukazuje, že plně chápe podstatu svého hudebního směřování a dokázalo ji zde plně vyjádřit v doposud nejčistší a zároveň nejradikálnější formě. Samovolně naskakuje při těchto úvahách zvědavost, jak bude jeho práce pokračovat. Nepředbíhejme ale událostem, teď tu máme album, které se sebejistě ubírá svým vlastním směrem a zároveň má i sílu vzít nás na tuto cestu s sebou.

Poslouchat a zakoupit lze například zde.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.