Last Dominion Lost: Live at NK 2011 Berlin
Bagg*Fish: Seven Feedback_Sax-Drums Duos
Penelopex: Live At Able Gallerie
Audition Records (www.auditionrecords.com)
Od jeho vzniku v lednu 2010 se na stránkách internetového projektu Audition Records objevilo už přes sedmdesát titulů dokumentujících rozmanitost přístupů k improvizační, experimentální či noisové tvorbě. Jeho zakladatel, mexický hudebník a multimediální umělec Julian Bonequi, jej vnímá spíše jako komunikační platformu a všestranné hudební médium, než jako standardní netlabel. Kromě samotných nahrávek, které jsou zde téměř všechny zdarma ke stažení, je tu totiž možné nalézt také množství fotodokumentace, rozhovory s umělci, další odkazy atd. Celkový objem informací tu úctyhodně roste a probírat se jimi rozhodně stojí zato.
Z aktuálně nejnovějších přírůstků je výživný například koncertní záznam noisově industriální formace Last Dominion Lost, který momentálně tvoří v Berlíně usazení australští experimentátoři Julian Percy, Jon Evans a John Murphy. U jejich jmen je zde uváděn tak obsažný seznam kapel a projektů, na nichž se podíleli, že nemá smysl ho přepisovat. Např. jen u Murphyho se objevují mimojiné jména Whitehouse, Current 93 nebo Nurse With Wound. Novodobá historie této kapely se píše od roku 2008, její počátky se však nacházejí už na počátku devadesátých let, kdy ji založili Evans společně se členy důležité australské industriální kapely SPK, Murphym a Dominikem Guerinem.
Z koncertu, který se odehrál v berlínském klubu NK, vzešlo šest extatických kolážovitých tracků nabitých hluky opravdu různorodého charakteru. Jsou zde dunivé prodlevy, syntezátorové vrstvy, švihy elektronických i kytarových vazeb prohnaných zjevně slušnou řádkou efektů včetně nutných delayů, lo-fi vokály a deformace magnetofonových záznamů a občas také temné, pomalé avšak nekompromisní bicí. Vzniká tak tajemný krautrockový rituál, v jehož nestabilní proměnlivosti se ale neustále míhají třeba i humorné zvukové karikatury složené z přetvářených samplů všeho druhu. Nořit se znovu a znovu do tohoto hlučného moře lze opravdu mnohokrát.
Přímočařejší, strukturně přehlednější, ale neméně zajímavou hudbu přináší duo Bagg*Fish. Vídeňský saxofonista Michael Fischer, který má hluboké vzdělání a zkušenosti v soudobém jazzu i improvizaci všelijakého ražení, zvolil při session v amsterdamském studiu Tracking Room jediný základní přístup, a to práci s vazbami mezi saxofonem a řádně silnou kytarovou aparaturou. Dosahuje při tom ale takové škály výrazových prostředků, že mu jeho bubnující kolega Marcos Baggiani (Argentinec dlouhodobě usazený v Amsterdamu) může sekundovat jedině podobnou zvukovou, dynamickou i stylovou šíří.
Výchozím bodem je zde energické freejazzové divočení, volné tempo střídají pravidelnější beaty, vazby připomínají tu kytaru, jindy neladící syntezátor. Když hraje Fischer na saxofon „klasičtěji“, dosahuje zvuku, na který jsou třeba u kytary potřebné nějaké drsněji zkreslující efekty. Napětí zde ale nepolevuje třeba ani při redukci projevu na táhlý houkající jednohlas a osamělé údery do bubnů. Navíc je možné si představovat Fischerovu nutnou neustálou pohybovou hyperaktivitu, protože tou vůči reproduktoru dosahuje většiny efektů (viz též jeho rozmazaná fotka na obalu).
Nejkomornějším kouskem v poslední době je na Audition Records čtvrthodinový koncertní záznam jednočlenného projektu Penelopex, za nímž se skrývá italská hudební a multimediální experimentátorka Marta Zapparoli. Ta svůj tichý noise postavila na manipulaci s náhodně volenými terénními nahrávkami z kazetových diktafonů, které upravuje pomocí analogových filtrů i dalšího vybavení vlastní výroby a v neposlední řadě také přísně kontrolovaného no-input mixážního pultu. Přísně kontrolovaného tedy v případě této nahrávky vlastně ne úplně po celou dobu. Ke konci setu, který doposud poklidně pobublával, pošumíval a pobzukával se najednou vazbící mix poněkud utrhl ze řetězu a může to budit dojem, že s ním Zapparoli chvíli poněkud zápolila. I to se ale při improvizaci může stát, činí to tuto činnost ostatně ještě lidštější a na závěr nahrávky to tak přineslo neočekávatelně dávkovanou špetku podstatně hlasitějších pulzů i další podnět k domýšlení příběhu o dění na koncertě v berlínské Able Gallery. Různorodých nejen akustických zážitků zkrátka Audition Records nabízí více než dost.
