- Inzerce -

Ingo Bellmann (1949-2012)

V pátek 13.7. t.r. náhle zemřel zakládající člen skupiny Jablkoň, Ingo Bellmann. „Je autorem nebo spoluautorem velké části jablkoňského repertoáru a významně ovlivnil specifický sound a hudební směr, který skupinu proslavil,“ píše se v tiskové zprávě podepsané leaderem jablkoně Michalem Němcem. „I když v kapele už 15 let přímo nehrál, stále to byl výborný kytarista a hlavně skladatel. Jeho svérázné muzikanství se projevuje na všech albech, které kdy skupina Jablkoň natočila. Několik jeho skladeb se objeví i na novém CD, které se teprve připravuje k vydání. Další hodiny jeho nahrávek nejrůznějších nápadů, motivů a improvizací teprve čekají na zpracování.

Ingo Bellmann pocházel ze starého rodu, jehož jméno nosili i známe osobnosti, např. švédský básník, pražský zvonař, či mecenáš výtvarného umění. Narodil se roku 1949 v Praze, kde vystudoval ČVUT (s titulem Ing.), ale i kytaru u profesora Milana Tesaře. Většinu svého života pak dělil mezi obchod (v současnosti byl obchodním ředitelem Syntea software group) a hudbu. Vždy byl zvyklý dělat všechno s plným nasazením, na nejvyšší obrátky. Tak, aby  toho dokázal stihnout co nejvíce. To bohužel platilo jen do nešťastného dne „pátku třináctého „. K bohatě naplněnému životu Ingo Bellmanna neodmyslitelně patřil i sport, a právě při sportování se jeho srdce i život definitivně zastavily.“

Ingo Bellmann v Jablkoni působil do poloviny devadesátých let, nahrál s ní tedy mimo jiné stěžejní alba Devátá vlnaBaba Aga. Hravě avantgardní Jablkoň, v jejímž zvuku se folk a jazz míchaly s klasikou a svérázně poetickým humorem, odkryl(a) svou písničkářskou tvář až po jeho odchodu, na CD příznačně nazvaném Písničky. Ingo Bellmann se prý do písní pouštět nechtěl, neboť je považoval za „královský“ žánr a nebyl si jist, že „je hoden“ – tak nějak to v nějakém rozhovoru kdysi řekl Michal Němec. Na Písničkách má ale Ingo Bellmann hezké kousky hned dva…


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.