- Inzerce -

Magnetic River

Magnetic River

Aural Terrains (www.auralterrains.com)

 

Aténský skladatel a zvukový experimentátor Thanos Chrysakis si před pěti lety založil vydavatelství Aural Terrains jako základnu pro výzkumy na pomezí kompozice a improvizace, elektroniky a nestandardních způsobů hry na akustické nástroje. Letošní CD Syneuma, na němž se k Chrysakisovi připojili James O’Sullivan a Jerry Wigens, jsme již recenzovali. Na albu Magnetic River se k nim připojili ještě Sébastien Branche, Tom Soloveitzik a Artur Vidal. Obsazení se třemi saxofony (Branche, Soloveitzik, Vidal) a klarinety (Wigens), klavírem hraným zvenku i zevnitř, s elektronikou a kytarou nabízí nepřeberné zvukové možnosti. A velkým kladem nahrávky je, jak se přitom všichni zúčastnění dokáží držet zpátky. Chrysakis sám tu tentokrát není v roli skladatele, ale jen členem v kolektivu improvizátorů, v jedné z pěti bezejmenných částí si dokonce dopřeje pauzu.

Témbry saxofonů a klarinetů jsou tu dominantní, ovšem přesně určit zdroj zvuku je občas problém, stejně jako odpověď na otázku, jak moc intervenuje Chrysakisova elektronika. Osamělý závan vnějšího světa přináší krátký vstup nesrozumitelného hlasu (snad z televize), nápadnější efekty nikde růžky nevystrkují. Když se všichni hráči ztiší a vyluzují sotva slyšitelné šelesty, rozdíly mezi zvuky nástrojů se zmenšují, jako bychom porovnávali padesát odstínů šedi. Právě přesuny mezi sférami zvuků již skoro neslyšitelných a zvuků znělých je jednou důležitou osou celé nahrávky. Tou druhou jsou přechody mezi statickými plochami, v nichž se hlasy potkávají v někdy až překvapivě libých a harmonických souzvucích, často spojených s pravidelným rytmickým podkladem jakéhosi škrábání, chrastění, ťukání, a oblastmi rozpadu a chaosu, kde na sebe zvuky poštěkávají, pravidelnost a plynulost se ztrácí, klid je zneklidněn. Každá z částí opíše mezi těmito póly křivku a jedna přechází téměř nepostřehnutelně v druhou. Mezi sytostí a vybledáváním, klidem a jeho rozkladem utečou necelé tři čtvrtě hodiny velice rychle a s každým dalším poslechem lze odhalovat nové a nové detaily.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.