- Inzerce -

Roel Meelkop & Mecha/Orga: Rotterdam 54:21

Roel Meelkop & Mecha/Orga: Rotterdam 54:21

Monochrome Vision (www.monochromevision.ru)

 

Na začátku loňského roku se řecký soundartista Yourgis Sakellariou, alias Mecha/Orga, domluvil s holandským kolegou Roelem Meelkopem na společném projektu, který bude vycházet z terénních nahrávek z Meelkopova bydliště, tedy z města Rotterdamu. Nasbírali tedy společně zásoby materiálu a porovnali se s nimi dohromady i každý zvlášť.

Album Rotterdam 54:21 tak logicky obsahuje tři tracky. Jako stěžejní lze chápat první nejrozsáhlejší Duet (přes třicet minut), na němž pracovali oba umělci společně. S terénními zdroji si zde pohrávají občas jen detailně, záznamy se pak proměňují jemně a pozvolna, posluchač se může jen pomalu ujišťovat, zda se ještě nachází například na staveništi v centru Rotterdamu a kdy se již jeho pozornosti zmocnil jiný abstraktní rozměr vzešlý z manipulace s původním materiálem. A nebo zde najdou výraznější uplatnění třeba analogové syntezátory, které se prostoru zmocní svým nekompromisním zvukem a minimalistickými strukturami. Celkově má nahrávka poměrně široký dynamický rozsah, někdy na nás delší dobu jen zdálky šumí tichá surová, či možná ještě nějak přefiltrovaná terénní nahrávka a v nečekaném momentě do ní může vpadnout jiná podstatně hlasitější industriální nebo již zmíněné syntezátorové kreace. Ideální je tedy pro tuto desku zřejmě soustředěný poslech v klidu na kvalitní reprosoustavě člověkem, který si chce užít všechna velká i detailní zvuková dramata.

V expresivitě na první skladbu navazuje až na závěr Sakellariou, který svůj sólový téměř devítiminutový kus posunul do celkového industriálního vyznění, byť je přítomen třeba i kostelní zvon, Meelkop ve svém čtvrthodinovém intermezzu není náladou o moc daleko, avšak pracuje především se šumovějšími materiály, s nimiž dokáže vybudovat různé nálady od agresivního vyplnění akustického prostoru po tichou meditaci.

Celek na první poslech nemusí působit úplně konzistentně, zvláště pokud mu nevěnujeme dostatečné soustředění, hlubší poslech nám to je ale schopen revanžovat i se všemi úroky. Přestože tu řada pasáží může působit jako nějaký již mnohokrát slyšený ambient, při důkladnějším zkoumání se tu celkovou formou i jejím obsahem můžeme zabývat ještě hodně dlouho.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.