- Inzerce -

Pozítří popozítří a ještě jednou: Mombu

Tak vida, to mi uteklo: italští powerjazzmani ZU už jsou minulostí, těšit se ale můžeme na koncert nástupnické sestavy Mombu – stavte se 30. března v pardubickém Divadle 29, 31. března v pražském Chapeau Rouge nebo 6. dubna v rožnovském klubu Vrah.

„Psát o Mombu jako o kapele, co přišla po rozpadu ZU, by bylo příliš zjednodušující,“ tvrdí pořadatel pražského koncertu. Spojovacím článkem je samozřejmě saxofon a jeho pán Luca T. Mai, který po rozpadu ZU nezahálel a s bubeníkem Antoniem Zitarellim založil Mombu, jimž od roku 2010 vyšly již tři desky. Novinku Niger, která vyjde 1. dubna, na svém webu exkluzivně streamuje magazín Rock-A-Rolla. 

Příznivci ZU se nemusejí děsit: agrese a kořeny v hardcore a jazzu jsou i u Mombu samozřejmostí. Pojetí je ale zcela jiné. Zatímco ZU se postupně posunuli ke komplikovaným kompozicím, stěnám zvuku, rafinovanosti a monumentalitě, Mombu sázejí na jednoduchost, razanci a spiritualitu. Rituální opakování až mantrických motivů stále dokola, gradace až k neunesení a neskutečná očista, když to všechno skončí. Žádné zábrany na cestě k extázi a transcendentálním zážitkům. 

A předskokani? Potvrzením hudebního minimalismu jsou Depakine Chrono. Nikdy nelze dopředu odhadnout, co se stane, magie mezi kytarou a bicími. Z posluchače se stává divák hltající nonverbální komunikaci a neustálou improvizaci, někdy souboj, někdy souznění činelů a strun, hmatníku a blan. Kontrapunk k těmto kapelám budou Tosiro. Složité, jasně směřované emo-core kompozice plné emocí a rozmáchlých riffů.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.