- Inzerce -

Charnett Moffett: The Bridge (Solo Bass Works)

Charnett Moffett: The Bridge (Solo Bass Works)

Motéma Music (motema.com)

 

Pro realizaci sólového alba The Bridge se kontrabasista Charnett Moffett, syn věhlasného bubeníka Charlese Moffetta, cítí predestinován od dětství. Sbíral zkušenosti po boku Ornetta Colemana, Pharoaha Sanderse, Sonnyho Sharrocka a dalších, v Motéma Music si vydobyl výsostné postavení (viz například duo-CD Passion of a Lonely Heart s vokalistkou a kytaristkou Janou Herzen, zakladatelkou a předsedkyní labelu), takže bylo pouze otázkou času, kdy se jako sólista představí. Zvolil mezižánrové potpourri, ve kterém v rovných dvaceti číslech svěří svému nástroji nejrůznější songy od Beatles po Thelonia Monka, od náhalu bluesového tradicionálu po Milese Davise a samozřejmě nezůstává pozadu ani s vlastní skladatelskou účastí. Podstatné však je, že ani jednu předlohu nadměrně nevyždímává, sice si je do jisté míry přizpůsobí (viz Monk Medley, které mi připadá jako hearer´s digest), avšak nepřelstívá, loudivě zpřízvučňuje succus skladby, nicméně nechce zastírat, že mu jde o posluchačsky vděčný projev, jehož hudební milníky (vedle jmenovaných i od Charlese Minguse, McCoye Tynera či od Stinga) mají být lákadlem.

Tomuto pop-jazzovému mezimostí (které je podle mého názoru blízké celému programu Motémy) odpovídá nadhled a lehkost hudebníka, pro něhož je basa epicentrem vyjádření, to, jak svůj poněkud zeštíhlený kontrabas objímavě obhospodařuje, jak udržuje melodie, jež nemíní přídavně zdiskreditovat, nýbrž přitažlivě doplnit, rozhojnit jejich působivost třeba drobným flamenkovým excesem. Dovede šoumensky prostřídat smyčcovou zahloubanost s neoblomnou praskoletností strunobraní, ale i údernost pojímá jakoby mimochodem, samozřejmě, nepotřebuje totiž svůj nástroj znásilňovat, protože s ním srůstá. Při svém líčení prostřídává  nálady od pospěšné rozechvělosti po mrskut strun, od otevřenostní sublimativnosti po strunné sklouzmo, bývá vzývavý, nikoli však nadbytečně vyzývavý.

Závěrečné Free Your Minds, které jsme měli možnost před týdnem slyšet v Jazztime v Krakovské ulici v rámci Motéma Music Tours 2013 – 2014, však upozorňuje, že by měl šanci při eventuálním příštím obdobném kompendiu oslnit ucelenějším pokusnictvím (byť v souladu s přirozenou melodičností), i  rozevlátější svobodomyslností (jeho nadhmatníkové extravagance ho k tomu i předurčují). Potom bude ještě příznačněji platit slovo kritika (z Details), že Moffett je hypnotizující muzikant.





Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.