- Inzerce -

Banabila & Machinefabriek: Travelog

Banabila & Machinefabriek: Travelog

Tapu rec. (www.banabila.com)

 

Ostřílený producent Michel Banabila, činný od poloviny 80. let ve své tvorbě užívá hojné množství samplů z nejrůznějších zdrojů: od terénních nahrávek, televizní zvuků, krátkovlnného rozhlasu po nalezené objekty a syntezátory, přičemž zasahuje do širokého rozpětí žánrů: od improvizace, world music, etno-popu, filmovou hudbu po odvážnější experimenty. Již druhý společný projekt se svým neméně produktivním rotterdamským sousedem Rutgerem Zuyderveltem známým pod jménem Machinefabriek přichází se zasněnou atmosférou, uvolněnou a pomalou výstavbou zvukové skrumáže. Tóny se na sebe zlehka a nenápadně nabalují, až je občas posluchač překvapen, jak se jednolitý proud zvuků proměňuje a unáší jej s sebou. Výsledná směsice se pohybuje na hranicích ambientu a improvizace, podbarvené táhlými tóny z Zuyderveltovy dílny, či v tomto případě doslova továrny. Na rozdíl od prvého počinu (viz naši recenzi) této dvojice je album Travelog více rytmické, přístupnější, a bez urážlivých konotací „popovější“.

Rovné monotónní rytmy (Stockhausen by řekl „post-africké repetice“) mohou připomenout německé pionýry Neu, zvukové zabarvení a atmosféry zase odkazují k post-rocku, který Zuydervelt přiznává jako svou inspiraci v nejednom interview. Album skutečně mnohdy zní jako Godspeed You! Black Emperor, kterým byla zabavena instrumentace a následně byla skupina zamknuta do místnosti se samplerem naplněným zvuky z obskurních televizních dokumentů o přírodě, několika oscilátory, delay-efektem a přijímačem zachycujícím atmosférické šumy.

Při poslechu může vyvstávat otázka, zda hudebníci přichází s něčím novým, zda pouze neopakují své tvůrčí metody. Ale je potřeba být za každou cenu originální? A je to vůbec možné při produkci takového množství dlouhohrajících alb, kterou se oba hudebníci honosí? A není idea autentické originality pouhou iluzí? Koneckonců, slovo „fabriek“ nemá Zuydervelt v názvu svého projektu jen z ledajakého rozmaru. Travelog je i přesto velmi příjemnou nahrávkou, přípravkou na prodlužující se podzimní večery. Je zajímavé, jak radikálně odlišně může znít brzy dopoledne nebo hluboko v noci.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.