- Inzerce -

The Necks: Open

The Necks: Open

Rer Megacorp (www.rermegacorp.com , www.thenecks.com/presskit)

 

Sedmnácté (na ReR jedenácté) album australského tria The Necks přináší víc než hodinovou titulní skladbu, která plyne jako do široka rozlitá řeka ústící v různá slepá ramena a tůně, kde se onen pomalu se valící tok občas zastaví v bezčasí. Převážně nerepetitivní minimalismus se z hladiny temných vod s jemně se vzdouvajícími vlnami potápí do temných hlubin a v pomalých bublajících vírech se vrací zpátky až do zcela otevřeného prostoru. Je to těžkotonážní romantismus se stopovými ozvěnami neortodoxního progrocku. Lyrickou stránku vytváří především piáno klávesisty Chrise Abrahamse, ale i cinkání bubeníka Tonyho Bucka, zatímco basista Lloyd Swanton umocňuje jakousi pozitivní dekadentnost, nikoliv ve smyslu odštěpení ale naopak dostředné koncentrace.




Monolit složený z přehršle makro i mikro částic a útvarů, jenž vnikl během několika dnů ve studiu bez předem promyšlené koncepce, ale přesto má velice organickou strukturu. Na rozdíl od „klasické“ free improvisation, kde je mnohdy symbióza daná především okamžitým souzněním muzikantů, kteří se leckdy sešli třeba i poprvé v životě, je tady jednoznačně znát dlouholeté soužití téhle trojky, jež je schopna vytvářet subharmonické oblouky non plus ultra. Jednotlivé figury se zde splétají jako na mechanickém tkalcovském stavu, který je propojen s elektronickými přístroji jnejnovější doby, a do všeho se ještě míchají spojující mezičlánky, například ve „varhanních“ plochách, brnící, vibrující, dunící, břinkavé, vzdušné i ztlakované. Tahle hudba si hraje se specifickou škálou barevných odstínů od kobaltové modři přes stříbročernou, šedavohnědou až po korodující zlatou. Zcela emotivní záležitost plná nádherných hudebních oxymoronů, jež nejsou jen zhroucením paradigmatu, ale naopak vytvářejí nové vzorce.

Název Open je zcela signifikantní stejně jako minimalistický obal, kde sice světlešedé kontrapunktuje kanárková žluť, ale právě ona dodává celému opusu navíc zvláštně optimistický okřídlený rozměr.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.