- Inzerce -

Pan Sonic: Oksastus

Pan Sonic: Oksastus

Kvitnu (https://kvitnu.com)

 

Oksastus vychází na ukrajinském labelu Kvitnu, po třech letech od posledního alba prominentních finských elektronických umělců. Album je v podstatě živým záznamem vystoupení dua v Kyjevě v roce 2009. Tvoří jej osm skladeb o celkové stopáži přibližně 62 minut. Názvy skladeb jsou označeny pouze délkou jejich trvání.

Zvuk alba je jaksi křupavý a šustivý, nicméně pevný a přísný. Barvy zvukového spektra Pan Sonic jsou přebohaté. Surovější zvuky znějí jako prohnané přes monstrózní distortion, nebo jako úpění zavazbeného pultu. Analogové syntezátory se nevyžívají v typicky analogovém zvuku a opájení se filtrováním tam a zpátky. Celkový zvuk je stlačený, agresivní, ale ne nepříjemný, nebo snad prvoplánově zlý. Je jaksi neutrální, ve smyslu nerozlišování mezi analogem a digitálem.




Část materiálu stojí na stručných, pevných beatech, ne příliš rychlých, zhruba někde kolem 100 BPM, někdy se k lakonickému basovému bubnu přidává frenetická hihatka, tu se zjeví rušivé křupání, jakoby bouřících se přístrojů. Skladby se leckdy přesunou z tepání minimal techna do halucinogenního houkání a přísných elektrických dronů. Typický je také vyloženě cirkulárkový zvuk, například ve 5’31”, kde cirkulárka přejímá úlohu sólového nástroje a doplňuje se s pěnivým zvukem kvílícím ve výškách.

Skladba 17’28” zase začíná minutou neměnného sinusového tónu, ale během více než čtvrthodiny své stopáže se dopracuje přes techno basový riff a glitchové rytmy až k šustícímu vazbení okrášlenému modulací a v závěru až k pomalému a zlověstnému EBM. Vtipná je následující skladba 4’40”, což je jakási noisová verze triphopu v podání Pan Sonic. Závěrečná 5’41” je pak už dokonalou elektronickou rekonstrukcí rocku s beaty, basy a sólujícími nástroji, mohla by to být třeba nějaká coververze Young Gods.

Na živou nahrávku je Oksastus velmi disciplinovaná deska, občas jsou sice slyšet divoké prskance zvuků, o kterých si můžeme myslet, že vznikly jako produkt momentální situace při živém hraní, ale jinak se zvuková masa valí vpřed přesně jako plynulý proud řeči tajuplných strojů a přístrojů Pan Sonic.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.