- Inzerce -

Autopsia: Palladium

Autopsia: Palladium

Old Europa Cafe (www.oldeuropacafe.com)

 

Máme-li vybrat z bohaté diskografie projektu Autopsia jedno klíčové album, nebude mezi finalisty chybět kolekce Palladium z roku 1991. Proč? Především se jedná o počin, jenž byl úhelným kamenem kariéry původně černohorského projektu. Po sérii kazetových nahrávek a desce Death Is The Mother Of Beauty, která byla spíše vzorníkem vlastního rukopisu, přišel Radek Milinkovič s kompaktní výpovědí o čtyřech jednání. Ta završovala první etapu fungování projektu. Následující deska Kristallmacht už na obalu hlásila svůj původ vzniku v Praze a poprvé se zde autor autorsky výrazněji prezentoval jako velmi umě zamaskovaný „tradiční“ skladatel a ne jako experimentátor/kolážista. Přesto úhlavní prvky rukopisu projektu zůstaly dodnes zachovány.

Koláž je základní technikou, kterou přišlo Palladium na svět. Ve čtyřech rozměrných kompozicích působí samply jako nositelé jistých základních atributů evropské kultury. Striktnost se mísí s duchovní hloubkou i mělkým pozlátkem. Smyčky smyčců se mísí s údery kotlů, pár takty cembala, fléten a dechů. Jistá vytrženost jednotlivých témat, navíc zasazená do lehkého synteticky industriálního hávu, dává hudbě Autopsia nejen na Palladium nádech tajemna. Posluchač tak prochází fiktivní budovou, kde mechanicky zní jednotlivá témata velkými prostory s hlukovým backgroundem.




Autor už na svých vytříbených kolážích, které jsou dalším zásadním rozpoznávacím znamením projektu, jasně demonstruje své zaujetí pro evropskou historii, především aspekty průmyslové revoluce a křesťanství, které se obtiskují do impulzů evropské hudby hlubší historie, ale na následujících deskách, i do avantgardních trendů přímé současnosti.

To přílepek reedice Palladia, čtveřice skladeb cyklu Factory Rituals, která vznikla také v roce 1989, je čistě hlukovou záležitostí, kde jediným importovaným lidským elementem je lidský zpěv, a to především v chorálovém provedení. Manipulacemi se Autopsia už tak mystický vstupní materiál podařilo rozpít do ještě éteričtějšího tvaru. Konfrontace duchovních zpěvů s industriální estetikou přelomu 80. a 90. let předběhla vlnu kapel, které se posléze s podobným soundem vyvalili třeba na labelu Cold Meat Industry. Znovuvydání Palladium má tedy smysl nejen kvůli vyprodané legendární desce, ale i kvůli dříve nevydanému přívažku, který jasně deklaruje, že Autopsia byla už před čtvrtstoletím ve výborné formě.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.