- Inzerce -

Richter a syn: DNA

Richter a syn: DNA

Polí pět  (www.polipet.cz)

 

Jestliže předchozí  CD průkopníka naší alternativní scény Pavla Richtera a jeho syna Jonáše s názvem Nanebevzetí Anežky Marie Sněžné se svým Malým maratónem upomínajícím například na Pink Floyd či snad Arvo Pärta mělo být koncepčním albem , tak se tak úplně nestalo. Naopak jejich nový počin má v sobě dokonalou šroubovici a protobiotický background non plus ultra. Tady jsme svědky richtig ambientu v konečně vykrystalizovaném pojetí. Geny se potkaly v dokonalé souhře a je celkem jedno, zda se realita vznáší kol domu nebo v bludných pralesích. Odkazy na minulost v dobrém slova smyslu zůstávají, ale jsou najednou více souvstažné.

Úvodní Reference vás dostane do patřičných tenat, která vás již pak neopustí. Kol domu je záhumenkovou etudou na lidské bytí a zároveň rozjitřenou poémou zpytující sebe samu. Chlad je nervoryvnou studií do nitra muzikantské duše nejen v jejím ledovém sevření, ale i podkladem pro patřičné roztání. Skutečná katarze však nastává až v závěrečné téměř dvacetiminutové kompozici Forest Blue, kde se analogové  principy dotknou digitálního světa v nebývalé symbióze. Tady to buněčné souznění otce a syna jde do morku kostí.

Je to album zkoumající povrchy i vnitřky. Krásně rozpolcené a na druhou stranu soustředné ve svém radikálním osobitém minimalismu. Není to hudba sfér, která vám uniká mezi prsty do nebeských výšin, ale spíš cosi, co se vám zarývá pod kůži do těch nejprvoplánějších a přitom vlastně nesložitějších  schémat vaší kůže a podkoží. Je to výraz určitého zklidnění, ale krok dál se vehementně očekává. Jakým směrem to bude, na to odpoví až další opus. Richterové procházejí souzněním ve studiových hokusech pokusech po dlouhá, avšak plodná léta a své sonické tříbení v červené lince koření na koncertech vzácnými hosty, jak tomu bylo například na křtu tohoto CD v Klubu Rybanaruby, kam si přizvali Michala Kořána, který v poslední době zkoumá možnosti poněkud neprávem pozapomentutého nástroje EWI, neboli Electronic Wind Instrumet. Možná by se tak v budoucnosti šroubovice  DNA mohla  ještě obohatilo o další prvky s jinými kódy.

 

K poslechu či stažení za libovolný příspěvek je album na bandcampu labelu Polí5.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.