- Inzerce -

Marrach: Chambers of Resistance

Marrach: Chambers of Resistance

Enough Records (https://enoughrecords.scene.org)

 

V souvislosti s tímto netreleasem jsem se poprvé na několika webech setkal setkal se stylovým označením „tripstep“. Vedle převládající „britské“ inspirace triphopem devadesátých let a experimentálními dubstepovými počátky je tu poněkud slyšet i zdravé poučení z pozdější konzumnější podoby „amerického“ dubstepu – zdravé v tom, že z něho nic příliš věrně nenapodobuje, lze tu spíše sledovat poměrně úspěšnou snahu o vylovení několika zvuků z víru zprofanovanosti, do něhož upadly například některé typy beatů či různě rytmizující typy nastavení LFO na basově vrčících syntezátorech. Zrovna zmíněné basové „wobbly“ zaznívají na tomto albu velmi často, ale v mnohém jaksi sebejistěji a autentičněji (možná i autističtěji), než v kdejaké hitparádové rychlokvašce z několika posledních let.

K tomu ovšem seděly litevskému umělci Martinasu Rakshitnasovi (vedle pseudonymu Marrach prezentoval také pozoruhodnou hudbu na témž netlabelu pod jmény Chtin Mara či Mons Jacet) do aranže také pomalejší acidjazzovější bicí souprava a razatně chrčící i skučící tenor či barytonsaxofon. Přestože elektronika občas až noisově houstne a zároveň též bohatě rytmizuje, zachovává si celá kolekce jakousi až mozartovskou průzračnost ve formě i zvukové čitelnosti ve všech vrstvách. Autorská vyspělost v elektronické tvorbě je velmi často spojena s promyšleným a smysluplným vyzněním každého zvukového elementu kompozice. Akustické bicí a saxofon na této desce ale znějící hudbu vždy udržují též jenou nohou v kontextu freejazzové psychedelie a dalšíma nohama například v elektroakustickém improvisingu nebo možná až v hardbopovém groovu. Ze všech tří složek (elektronika – bicí – saxofon) přitom čiší nebývalá syrovost, kterou je opravdu radost poslouchat, jedenáct skladeb pak představuje jedenáct přístupů k nim.

Po několika úvodních více „tradičně“ dubstepových kompozicích se ve druhé polovině alba ukáží expanze do experimentálnějších či abstraktnějších vod, nejdále je asi sedmá Red Waters, mezi nimi ale vybafne také groovový nářez 8mm Vodka Shots. Celek ukazuje, že i v době kýčovitých fůzí „dubstep + cokoli od Bacha po Vlacha“ má pojem dubstep (ať už si pod ním různí lidé představují cokoli) stále také sílu inspirovat i ke smysluplným a novátorštějším výbojům. Ověřte si poslechem či stažením zdarma přímo zde.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.