- Inzerce -

Pauline Oliveros / David Rothenberg / Timothy Hill: Cicada Dream Band

Pauline Oliveros / David Rothenberg / Timothy Hill: Cicada Dream Band

Terra Nova Music (www.terranovamusic.net) / Gruenrekorder (www.gruenrekorder.de)

 

Filozof, milovník přírody a hudebník David Rothenberg byl letos v červenci výraznou postavou pražského festivalu vs. Interpretation, kde v rámci své prezentace představil také zbrusu nové CD Cicada Dream Band a na pódium si přizval také průkopnici elektroakustické hudby, akordeonistku Pauline Oliveros. Vokalista Timothy Hill a cikády se přidali pouze ze záznamu.

Timothy Hill byl v The New York Times označen jako „virtuóz tibetské pěvecké techniky“, působí v alternativní keltsko-jazz-folkové formaci Sleeping Bee či v David Hykes and the Harmonic Choir a v neposlední řadě spolupracoval například s Johnem Cagem, Joem Manerim či Butchem Morrisem. Všechny tyto naturální i improvizační zkušenosti ve Snové kapele dokonale zúročil a podtrhl její uvolněnost. Vše tu pochopitelně umocňuje punkevní hra Pauline Oliveros, která vyzývá ke skutečně hlubokému naslouchání. Jistý prim tu ale bezesporu hraje David Rothrenberg, který se ve sféře soudobého jazzu proslavil zejména díky společnému CD s fenomenální pianistkou Marylin Crispell One Dark Night I Left My Silent House. Jeho temná i štěbetavá preludia na klarinet a basklarinet dokonale souzní s jeho vášní pro zvířecí svět. Terénní nahrávky z animální říše nepoužívá jako doplněk, ale jako hybnou sílu. Většinou se totiž  snaží o přímou interakci s nejrůznějšími druhy ptáků, hmyzu a v poslední době zejména velryb. Protagonisty tohoto alba tak nejsou jen hudebníci samotní, ale i rudohlavá luční kobylka, evropští kosi, francouzské cikády, lotyšské žáby, jakýsi americký drozdovitý pták a výraznou roli tu hraje i v Čechách se vyskytující pěvec se signifikantním názvem sedmihlásek hajní. Kapitolou samou pro sebe jsou pak běluhy v The Longest Song in the World, kde se spojují oceánské hlubiny v dlouhých vlnách s nebeskými výšinami.

Jakousi sumarizací je závěrečná třinácti a půl minutová meditace How We Got There, která už bez použití animálních zvuků jakoby vystihovala principy naší matky Země a snažila se proniknout do její prapodstaty. Nesmírně emotivní dílo plné sounáležitosti, harmonie a nejpozitivnějších vibrací.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.