- Inzerce -

Fartbarf: Dirty Power

Fartbarf: Dirty Power

(https://stuff.fartbarf.com)

 

Kapela s ne zrovna lákavým názvem (v češtině zhruba něco jako Prdy a Blitky), vydává svůj dlouhohrající debut své “post-neadrtálské” EDM. Zdá se, že neandrtálství začíná frčet, patrně jako výraz odboje vůči zvlčilému kmeni Sapiens, který zamořil planetu exhalacemi a přístroji s dotykovými displeji. Trio amerických postneandrtálců vybavených k živému hraní kolozubými maskami s nadočnicovými oblouky, se důsledně drží presapientní analogové linie. Obsazení tvoří živá bicí souprava, analogové syntezátory a modulovaný zpěv. Výsledkem je mix zábavného rukodělného EDM a sofistikovaného syntezátorového punku. Na EDM je to, pravda, trochu moc ruční práce a na punk je zase výsledek trochu moc čistý, ale jinak se debutu Fartbarf nedá upřít drive a jistá zajímavá sveřepost. Souhra bicích a syntezátorů je bezchybná, zvuk bicích je masivní a vpravdě analogový. Nade vším se vznáší povznesený vokodérový vokál, který je bohužel od zbytku hudby jaksi odtržený, snad je to přirozenou kvalitou takto upraveného hlasu, snad je to nedostatkem mixu. Každopádně je hlas tím nejslabším článkem celého tria. Ale snad je to také tím, že neandrtálcům téměř chyběla brada a jejich lícní svaly byly vůči těm našim příliš hrubé. Již od dětství například vím, že neandrtálec by nemohl vyslovit větu: “Pabouk má cukr vzadu.”

Shrnutí: Fartbarf naznačí velký potenciál, který ale ve výsledku nepromění v nic jiného než zručně instrumentovanou přímočarou taneční hudbu. Projektu by neuškodilo trochu analogové špíny, ne jen zvukový purismus, ale trochu psychedelických zvuků a lofi koření. Části, kde hudbě nepanuje bublavý vokodér, patří k těm lepším, a paradoxně také k těm tanečnějším, např. hymnická Hero of Time.

 

 

 


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.