William Hooker + Liudas Mockūnas: Live At Vilnius Jazz Festival
Nobusiness Records (www.nobusinessrecords.com)
Litevský saxofonista a klarinetista Liudas Mockūnas (ročník 1976) vystudoval jazz a klasiku ve své vlasti a v Dánsku a v současnosti se věnuje především volné improvizaci a spolupracuje s muzikanty z celého světa. U nás se představil mnohokrát, naposledy v prosinci 2014 v Ostravě v prostoru Plato a v pardubickém Divadle 29 v „nízkofrekvenčním“ triu společně s norským tubistou Larsem Haugem a dánským bubeníkem Peterem Bruunem (v Divadle 29 hrál mimo jiné dříve v duu s Vladimirem Tarasovem). Na svém kontě má řadu alb, která dokazují šíři jeho záběru. S francouzským kytaristou Marcem Ducretem si vystřihl eruptivní elektrické jízdy i akustické rozjímání na Silent Vociferation, s japonským pianistou, vokalistou a hráčem na „malé objekty“ Ryojim Hojitou zase náladotvorné dialogy na Vacation Music a abstraktní noiseové poetice se věnoval společně s dánským elektronickým experimentátorem Jakobem Riisem. Nezpronevěřil se však ani vážné hudbě, do níž dokáže vnést inovativní prvky, což dokazuje zejména nahrávka Jura miške, na níž vzdal společně s klavíristou Petrasem Geniušasem hold symbolistickému skladateli Mikalojusovi Konstantinasovi Čiurlionisovi.
Americký bubeník William Hooker (ročník 1946) už ve dvanácti doprovázel Isley Brothers či zpěvačku Dionne Warwick a záhy začal zkoumat atonální tvorbu Albana Berga a na druhé straně jazzové nahrávky labelu Blue Note. Ve své kariéře si zahrál s rockovými avantgardisty jako jsou Thurston Moore či Lee Ranaldo a v neposlední řadě se Zeenou Parkins, Christianem Marclayem nebo Elliottem Sharpem.
Jejich společné vystoupení na vilniuském jazzovém festivalu je na CD natrackováno do čtyř částí. Ta úvodní – ID – je do jisté míry jakýmsi oťukáváním (a profukováním), kde oba umělci definují svou vzletnou hudební poetiku, aby se postupně propracovali k přemýšlivosti (IDEA), dokonalosti (IDEAL) až k personifikaci dokonalosti (IDOL). Jejich společný sonický rozhovor se rozbíhá všemi směry a je v něm řada odboček a poznámek pod čarou. Někdy si notují, někdy se jakoby míjejí, aby se zase protnuli v zvukovém nekonečnu. Oba tu předvádějí řadu svých dovedností, ale s neobyčejnou lehkostí, neokázale a přitom mnohdy velice expresivně. Mockūnas je tu občas lyrický, občas až pozitivně zakřečovaný, repetitivní i skotačivý. Stejně tak Hooker je občas soustředěně filigránský, jindy rozmáchlý. Záznam vlastně nemá (i kvůli absenci aplausu) koncertní atmosféru a spíše jako by se otvíral vesmírným branám a směřoval do nekonečného prostoru nebo snad do společného mikrokosmu. Je tu jasně vidět, že tihle dva rozhodně nemají problém se plně oddat bezuzdné improvizaci a naopak v patřičné chvíli onu pomyslnou uzdu přiměřeně utáhnout. Jejich věkový rozdíl a různé kořeny jim rozhodně nejsou na překážku, naopak se tak mohou vzájemně konstruktivně inspirovat a vytvářet nové dimenze. Není to žádné exhibování, ale objevný proces, do kterého se jako posluchači můžete plně ponořit a nechat se překvapovat.
P.S.: Ukázky z tvorby Liudase Mockūnase si můžete poslechnout v sobotu 31. 1. 2015 ve 23:15 na stanici Vltava v rámci pořadu Svět jiné hudby.
