- Inzerce -

Biota: Funnel to a Thread

Biota: Funnel to a Thread

RéR Megacorp (www.rermegacorp.com)

 

Počátky coloradského hudebního kolektivu Biota spadají na samý konec sedmdesátých let minulého století. V prvních letech ovšem působili pod markou Mnemonist Orchestra, respektive Mnemonists a teprve v roce 1984 se hudební složka osamostatnila a název Mnemonists zůstal výtvarné skupině, která ovšem s kapelou stále spolupracuje a prezentuje své práce v jejích bookletech.

Biota rozhodně nechrlí jeden kompakt za druhým, naopak si dává načas a svá mnohavrstevnatá díla buduje velice pečlivě a pozvolna. To zatím poslední vznikalo od podzimu 2012 do léta 2014 a obsahuje jedenadvacet útvarů v délce od cca minuty a půl po maximálně pět minut. Všechny na sebe ústrojně navazují a nálada celého alba se proměňuje poznenáhlu od prapodivného artfolkrocku ke zvukovým kolážím až po jakoby klasické vážnohudební pasáže. Tyhle polohy (a mnohé jiné) se vlastně prolínají a vytvářejí zvláštní elektroakustickou suitu plnou lyrických motivů, jež plynou v pomalém tempu a vyvolávají pocity nostalgie a navrací vás do dob mnohdy i velice dávných, leckdy snad až někam do středověku nebo do éry hippies i do neurčitého bezčasí. To všechno potrhuje bohatý nástrojový park, kde nechybí ani citera nebo mandolína. V některých částech dominuje začasté akustická kytara či naopak mnohdy archaicky znějící klávesy nejrůznějšího druhu.

Těch hudebních nápadů je tam opravdu přehršle, ale rozhodně z toho nemáte pocit nějakého chaosu nebo sonického kejklířství. Je to hudební leporelo se spoustou různorodých ornamentů, které postupně mutují do úplně jiných obrazců a zcela jiné poetiky, aniž by se nějak narušovala kontinuální atmosféra. Neokázalé ale procítěné dílo, kterému přijdete na chuť především ve chvíli, kdy se zcela ponoříte do poslechu detailů a užíváte si každou jednotlivost a právě ono zázračné bujení a rašení jako kdybyste pozorovali pukající květy, které vyrůstají na jedné rostlině a přesto je každý úplně jiný – má jiné barvy, textury, vůni i se jinak pohybuje. Právě přes onu jakousi fragmentárnost to skvěle působí jako celek a nemá moc smysl pouštět si jenom část, protože to musí prožitek jednoznačně oslabit. Takže je asi nejlepší si to nejdříve poslechnout informativně a potom hlubinně.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.