- Inzerce -

Kelan Phil Cohran 1927-2017

28.června zemřel v Chicagu ve věku 90 let skladatel, pedagog a multiinstrumentalista Kelan Phil Cohran, spoluzakladatel Asociace pro podporu tvůrčích hudebníků (AACM). V roce 1965 se zrodila platforma, jež zásadním způsobem proměnila nejen jazzovou tvář Ameriky.

Phil Cohran se narodil 8. května 1927 v mississippském Oxfordu, vyrůstal ale v hudebně bohatém St. Louis. Koncem 40. let zde hrál třeba s Clarkem Terrym, po vojně pak s Johnnym Griffinem. V letech 1959-61 byl členem průkopnického Sun Ra Arkestra jako trumpetista a kornetista. Ovšem více ho lákalo využití v jazzu neobvyklých nástrojů, takže se stal výtečným hráčem na citeru, harfu, housle, lesní roh a nejrůznější africké perkuse. Vynalezl nástroj, který nazval frankiphone, což byla rozšířená verze kalimby. V raných šedesátých letech působil v experimentálním souboru Muhala Richarda Abramse. 8. května 1965, tedy na Cohranovy narozeniny, se členové ansámblu sešli v jeho bytě na Východní 75. ulici a Cohran s Abramsem vyhlásil vznik AACM, platformy pro prezentaci své vlastní tvorby. Založil také Afro-Arts Theater, který byl v šedesátých letech epicentrem experimentálního umění na americkém Jihu. Vytvořil též zásadní soubor té doby (ovšem naplno doceněný až mnohem později), který nazval Artistic Heritage Ensemble. Ten ovlivnil tvář i soulové a funkové hudby. Byl v mých počátcích hlavním mentorem, vyjádřil se Roscoe Mitchell, zakladatel Art Ensemble Of Chicago, první z kapel AACM, jež získala mezinárodní uznání.

Pozoruhodný je též fakt, že Cohranových osm synů tvoří devítičlenný Hypnotic Brass Ensemble. Ten je již ale doma v New Yorku a jeho umění nepohrdla třeba i taková hvězda, jakou byl Prince.

Uvědomění si významu pro vývoj současné progresivní hudby napomohlo znovuvydání alba Artistic Heritage Ensemble On the Beach v roce 2001. CD (a nedávno vyšlo opět jako LP) obsahuje kompilaci raného materiálu Cohranova patnáctičlenného souboru, tedy z pozdních 60. let. Jde o vizionářskou hudbu, v níž se organicky, přirozeně, skrze srdce pojí africké rytmy, funk a volná jazzová improvizace. Neexistuje tolik hudebních záznamů, kde se tak přesvědčivě prolíná minulost s budoucností.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.