- Inzerce -

Daniel Brožák 1947-2017

13. srpna zemřel Daniel Brožák, český houslista a skladatel, který se narodil 13. 4. 1947. Nadchl se pro avantgardu, serialismus, aleatoriku konceptuální kompozici a všechny věci, se kterými experimentovala Nová hudba. Ale Daniel Brožák byl o něco mladší, než skladatelé české avantgardy 60. let, kteří si to ještě stihli užít, a dospělý byl až v 70. letech, kdy české prostředí všem těmhle věcem už nepřálo. Takže emigroval do západního Německa. Před tím ještě stihl navázat úzký kontakt se Zbyňkem Vostřákem, se kterým si dopisoval i po své emigraci. V Německu realizoval vlastní improvizační a kompoziční projekty, ale hlavně vypracoval vlastní kompoziční techniku, která je zajímavým příspěvkem k teorii dodekafonie a serialismu. Svůj systém nazval „intervalové tóniny“, ale jedná se v podstatě o techniku, kdy si skladatel omezí výběr melodických intervalů na skupinu tří neuspořádaných intervalů tříd tónových výšek. Tento nápad ještě vylepšil tím, že jej zkombinoval s dodekafonií a sestavil seznam všech dvanáctitónových řad, které používají jen skupiny tří intervalů. Takové omezení dodává hudbě určitý specifický charakter, podle toho, která skupina intervalů se vybere. Proto se mu zamlouval pojem „intervalové tóniny“ – tak jako každá tónina dodává hudbě jinou barvu, tak i výběr intervalů dodá dvanáctitónové řadě specifické zabarvení. Tento objev ovlivnil i tvorbu Zbyňka Vostřáka, který jeho řady používal ve svých pozdních dílech. Nebyl to jediný teoretický model, se kterým Brožák přišel. Byl to člověk hýřící nápady a podněty. Rád diskutoval a vášnivě polemizoval s každým, kdo projevil o jeho teorie zájem. Jako interpret se snažil udržet s českou hudbou kontakt a zprostředkovávat ji Německému publiku. Jeho pozůstalost by stála za prozkoumání, neboť jistě skrývá mnoho zajímavých dokumentů, včetně partitur jeho vlastních skladeb, u nás většinou neznámých.  

Rozloučení s Danielem Brožákem se bude konat 28. 9. 2017 ve 14 hod. na hřbitově v Laufenu v Německu.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.