- Inzerce -

Quarter to Three: Improvised Quarter Tone Music

Alois Hába je skladatelem, jehož historický význam nekoresponduje s frekvencí provádění jeho děl. Jeho mikrotonální skladby nejsou právě příjemné na poslech a snadné k provedení. Zároveň je z nich cítit jistá akademická strohost. Hába se k čtvrttónům a dalším alternativám dostal přes své zkušenosti s moravskou lidovou hudbou, kde tyto jevy tvořily součást charakteristického stylu a dodávaly přednesu dráždivé zabarvení. Ve spojení s formami a zvuky vážné hudby se ale najednou z koření stal základ těsta a s tím se část jeho kouzla ztratila. Teprve další generace hudebníků přicházejících po Hábovi našla cesty, jak s mikrointervaly zacházet jinak. Kromě experimentálních skladatelů se v tomto hledání významně angažovali a angažují hudebníci z oblasti volné improvizace.

Právě z této branže přichází trojice hudebníků skrytých pod názvem Quarter to Three, jejichž album je jakousi poctou Aloisi Hábovi. Steve Cohn, multiinstrumentalista a zde především klavírista, vokalistka Annabelle Plum a hráč na japonskou flétnu šakuhači Marek Kimei Matvija. Alois Hába je tu přítomen skrze svůj čtvrttónový klavír, který mu v roce 1925 postavila firma August Förster. A samozřejmě myšlenkou, že prostor mezi tóny je možno krájet na jemnější než půltónové plátky. Trio v jedenácti skladbách zkouší míchat různé druhy tohoto jemnějšího dělení: zatímco klavírmá čtvrttóny rozdělené mechanicky a pravidelně, glissanda flétny šakuhači i vokální výkruty se pohybují volněji a méně předvídatelně. Hábovy nápady se tak po desítkách let symbolicky vracejí ke svým inspiračním kořenům.

Hudba je to sice improvizovaná, ale podle komentářů v bookletu se přinejmenším v některých případech hudebníci drželi určitých osnov. Ve 12 to 24 „vždy alespoň jeden z hudebníků hraje vzestupnou stupnici, zatímco druzí dva experimentují…“. Skladba A=452 proti sobě staví zvýšené (tón A o frekvenci 452 Hz) a dnes obvyklé ladění (A=440).

Ačkoliv všichni tři aktéři patří k proudu volné, postjazzové improvizace, prvky jazzu či blues často čtvrttónovým hemžením prokukují. Something Steve Will Come Up With, Cohnova sólová vložka cituje píseň Tenderly, standard ze 40. let, a zmíněná A=452 je rozklíženou variací na romantický ploužák s kvílející Annabelle Plum. Jinou stylovou aluzi přináší již svým názvem High Noon, kde foukací harmonika dodává jednak další druh rozladěnosti, jednak přivolává vize z filmových westernů. Matvijův sólový vstup KIMEI pak věci neznalý posluchač jen těžko odliší od tradičního japonského repertoáru pro šakuhači.

Právě tyto chvíle, kdy se mikrotóny potkávají se specifickými hudebními prvky jiných světů, jsou na albu těmi silnějšími. Pokud se trojice plaví po vlnách ničím neohraničeného improvizování, je to trochu nuda, bloudění odnikud nikam. Zvláště rozšířené vokální techniky tu působí jako přehlídka klišé. V některých skladbách chybí něco, co by posluchače dokázalo zainteresovat, a v úvodu zmíněná nepříjemnost čtvrttónů se po čase začíná připomínat více, než by bylo milo.

Jako celek ale album ukazuje zajímavé možnosti rozvíjení myšlenek, které jinak příliš často zůstávají jen zmínkami v přehledech dějin hudby. Nejlepší bude spojit poslech CD s návštěvou inscenace Hábovy opery Přijď království tvé, kterou má na programu 24. a 25. června festival NODO. Ta je dokonce šestinotónová a půjde o světovou premiéru opožděnou o sedmdesát šest let.

Quarter to Three: improvised quarter tone music
Polí5 (www.polipet.cz)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.