Padesát let od sestrojení orchestru z reproduktorů.
Letošní ročník festivalu soudobé hudby MaerzMusik, pořádaný od roku 2002 v Berlíně (jako následovník festivalu Musik-Biennale Berlin), si v zahajovacím koncertě vetknul ambiciózní programový cíl. Pod novým vedením v čele s Kamilou Metwaly, hudební žurnalistkou a elektronickou hudebnicí, pocházející z Varšavy a žijící střídavě v Berlíně a Káhiře, se na domovské scéně v Haus der Festspiele konal koncert nazvaný Acousmonium.
„Akusmatický označuje formu sluchového vnímání, při níž zůstávají nerozpoznány prostředky tvorby zvuku, a tedy i původní zdroje zvuků. Ve vztahu k hudbě se tento termín vztahuje ke skladbám, které byly vytvořeny speciálně pro reproduktory a jejichž cílem je situace čistého poslechu.“ (François Bayle)
Právě letos je to padesát let, kdy byl pod vedením Françoise Bayleho zkonstruován první orchestr sestávající z reproduktorů, který sloužil k uvádění konkrétních a elektroakustických skladeb. Klíčovým aktérem zahajovacího koncertu se stala technika – více než šedesát zvukově i vizuálně rozličných reproduktorů, které byly rozmístěny na pódiu i mezi posluchači v sále. Na místo dirigenta se postavil zvukový režisér (v některých případech samotný autor skladby), který místo dirigentské taktovky ovládal mixážní pult.
„Akusmatické obrazy promítané reproduktory mění způsob, jakým přistupujeme k otázce interakce mezi hudbou a publikem. Tato nová situace nás nutí zaujmout postoj k novým otázkám a vede nás k novým reakcím. Tato rozmanitá poetická hudba se shromažďuje kolem společného jmenovatele: sluchového systému.“ (François Bayle)
Budeme-li pátrat po původu Acousmonia, musíme se vrátit do padesátých let 20. století, konkrétně do roku 1958, kdy skladatel a inženýr Pierre Schaeffer, vynálezce musique concrete, založil Groupe de Recherces Musicales (GRM). Ještě předtím Schaeffer pracoval ve francouzském rozhlase a experimentoval s technickými možnostmi magnetofonového záznamu. Na vzniku laboratoře pro audiovizuální výzkum se podílely různé týmy, jejichž členy byli protagonisté akusmatické hudby, tedy François Bayle, Beatriz Ferreyra, Iannis Xenakis, ale také Edgar Varèse. V roce 1974 navrhl François Bayle audiosystém pro šíření zvuku a nazval jej Acousmonium. Tento reproduktorový systém se skládá z osmdesáti reproduktorů různých velikostí, tvarů a zvukových charakteristik a byl navržen pro přehrávání z magnetofonového pásu. Na MaerzMusik se představil systém složený z šedesáti reproduktorů, z nichž jen malá část zahrnuje původní reproduktory JBL a Elipson, přičemž ostatní pocházejí z pozdější doby a odpovídají aktuálním technologickým změnám a nové zvukové estetice.
„V elektroakustické hudbě jsme se se Schaefferem naučili změnit perspektivu, slyšet něco, co je zvuk, a ne to, co zvuk vytváří. Slyšíme, jestli je to auto, hlas nebo housle, ale můžeme slyšet i něco jiného. Nevím, jak dělají hudbu ostatní, ale já dělám hudbu na základě tohoto jiného způsobu slyšení.“ (Beatriz Ferreyra)
Koncertní sál v Haus der Festspiele, impozantní budově berlínského architekta Fritze Bornemanna, nacházející se v bezprostřední blízkosti Akademie umění, je zcela zaplněn. Na pódiu, po stranách i uvnitř hlediště jsou rozmístěny reproduktory nejrůznějších tvarů i barev (zvukových i fyzických). Během dvouapůlhodinového koncertu se posluchačům představí deset skladeb deseti různých skladatelů a skladatelek. Beatriz Ferreyra, v šedesátých letech členka GRM, se dodnes věnuje komponování, zejména pro film a balet. Název skladby L’Orvietan pocházející ze stejnojmenného léčivého preparátu přivítala posluchače hojivými a konejšivými zvuky, složenými z jedné části z elektronických a z druhé části z konkrétních zvuků, ve vzájemném zvukovém kontrastu tvořících hudební jednotu. Zvukový umělec Joseph Kamara (aka KMRU) jako představitel nejmladší generace spojuje ve svých skladbách terénní nahrávky, ambientní zvuky a hluky. Právě tyto protikladné zvukové zdroje a jejich zvukové manipulace zkoumá mladý keňský skladatel ve své skladbě Dissution Grip. Skladba L’infini du bruit, jejímž autorem je představitel první generace musique concrète a akusmatické hudby, dvaadevadesátiletý François Bayle, zazněla tentokrát v nepřítomnosti autora, který se ještě donedávna osobně podílel na zvukové režii svých skladeb. Původní významy hlasů a ruchů se ztrácí v jemných rezonancích až na hranici slyšitelnosti, aby se znovu objevily v nečekaných podobách a souvislostech. Brilantní ukázka od skladatele, který kromě svých skladeb přispěl do světa hudby zavedením pojmu akusmatika, jenž se v současnosti v tomto žánru používá jako klíčový termín. Od Luca Ferrariho jakožto jednoho z nejvýznamnějších představitelů zakládajících členů GRM zazněla skladba Presque rien avec filles. Zvuky ptáků, hlasy v různých jazycích, hřmění hromu se pomalu mísí s hypnotickým temným rytmem, zlověstně zaplňuje prostor sálu a útočí na představivost posluchačů. Od Michèle Bokanowski, rovněž představitelky starší skladatelské generace, byla uvedena skladba Rhapsodia z roku 2018. Nečekaně klidná a přístupná skladba, která jako by pocházela spíše z žánru new age, pro mě znamenala jisté zklamání, neboť rané práce této autorky představují esenci konkrétní hudby.
Ivo Malec, francouzský skladatel chorvatského původu, a jeho skladba Triola – Turpituda zazněla po přestávce na úvod druhé části večera. Divoký elektroakustický kus z konce sedmdesátých let plný zvukových zvratů nenechal posluchače ani na vteřinu vydechnout. Ve skladbě 22/12/2017 Guilin Synthetic Daydream francouzské skladatelky Eve Aboulkheir se posluchači mohli ponořit do snové zvukové lázně a oddat se vlastním představám o původu zvuků, jejichž inspirací byly pocity dezorientace při návštěvě tradičního trhu v Číně. Provedení skladby se za mixážním pultem ujala samotná autorka. Stávající ředitel institutu INA grm (dříve GRM) François Bonnet ve své skladbě Étude spectrale zkoumá spektrální polohy zvuku, skládající se z technického prvku (zvukové frekvence) a lidského prvku (ducha). Iannis Xenakis a jeho rozsáhlé dílo, zahrnující jak skladby pro klasické nástroje, tak i elektronické a elektroakustické skladby, je zastoupeno skladbou Orient-Occident, původně určenou pro dokumentární film doprovázející návštěvníka muzea, který si prohlíží exponáty z různých kultur a částí světa. Autorem poslední skladby večera 8 Views of a Secret byl skladatel, multiinstrumentalista a producent Jim O’Rourke. Skladba vznikla na objednávku festivalu a ukázala zvukové i prostorové možnosti Acousmonia. Pestrá a bohatá paleta jako zvukové vlnobití naplno využila akustiku koncertního sálu – byl to důstojný vrchol večera na závěr dvouapůlhodinového představení.
Unikátní koncertní představení Acousmonium, které posluchači zažili na letošním zahajovacím koncertě MaerzMusik, se stalo svátkem pro všechny příznivce konkrétní, elektroakustické a akusmatické hudby. Ačkoliv se může zdát, že tento druh hudby je určen k soustředěnému poslechu u domácí aparatury, pravý opak je pravdou. Koncert ukázal, že je naprosto zásadní pořádání velkých veřejných akcí v klasických koncertních sálech, jakým byl právě tento koncert. Spojení na míru sestavené, pečlivě vybrané reproduktorové soustavy a přirozené akustiky koncertního sálu k sobě neoddělitelně patří, přičemž takové posluchačské situace nelze v domácích podmínkách nikdy dosáhnout.
Program
Beatriz Ferreyra (*1937)
L’Orvietan (1970)
KMRU (*1997)
Dissolution Grip (2024)
François Bayle (*1932)
L’infini du bruit (1979–99)
Luc Ferrari (1929–2005)
Presque rien avec filles (1989)
Michèle Bokanowski (*1943)
Rhapsodia (2018)
Ivo Malec (1925–2019)
Triola – Turpituda (1978)
Eve Aboulkheir (*1991)
22/12/2017 Guilin Synthetic Daydream (2020)
François J. Bonnet (*1981)
Étude spectrale (2018)
Iannis Xenakis (1922–2001)
Orient-Occident (1960)
Jim O’Rourke (*1969)
8 Views of a Secret (2024)