- Inzerce -

Alen Ilijić: Zvezdoznančeva smrt

Alen Ilijić: Zvezdoznančeva smrt

Ninety & Nine Records (https://www.ninetyandninerecords.com)

 

Již čtvrtý singl natočil pro newyorský label Ninety & Nine Records srbský skladatel experimentální hudby, performer a vizuální umělec Alen Ilijić. Jmenuje se Zvezdoznančeva smrt a jde tentokrát o klavírní duet. Vyšel letos, přesně v den autorových narozenin.

Alen Ilijić se narodil 30. ledna 1975 v makedonské Gevgeliji. Studoval na Westminsterské univerzitě v Londýně a na Fakultě hudebních umění bělehradské univerzity u významného představitele evropské experimentální scény Srdjana Hofmana. Píše hudbu pro počítačové hry, zvukové instalace, video-art, performance, divadelní hry, experimentuje s hlukem. V roce 1998 vzbudil pozornost (a rozporuplné reakce) kompozicí Ulice byla ponořena do červeného stínu pro zesílené smyčcové kvarteto a elektroniku. Jedním dechem se však přiznává také k obdivu k našemu Aloisi Hábovi. „Je to jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů,“ dodává Ilijić. „Předběhl daleko svou dobu, musel to být skvělý člověk!“

Ilijićova hudba je velmi fyzická. Je to hudba celého těla, nejen prstů či úst. Hudební body-art. Brutální. Těžkotonážní emoce se na posluchače valí a neustále překvapují svou neuchopitelností, jakousi mystikou lidského bytí. Nikdy není na takovou hudbu posluchač připraven. Bolí to. Od prvního singlu 05:21 for clarinet and tape, přes My suspicious look (pro piano a vibrafon), Improvisation for piano, violin and amplifier, až po nynější počin vede umělcova cesta dosud ještě málo probádanými zákoutími, pro někoho možná slepými uličkami, ale každopádně objevnými. Zvezdoznančeva smrt / Skamenjeni odjeci za dva klavira (jak zní celý titul téměř devítiminutové skladby) je třívětá hudební bouře, jež posluchače smete až noisovou hutností, s příměsí čehosi jako fyzické špíny a zvuků tělesných pohybů při hraní na nástroji. Oba klavíry si autor nahrál sám a nechal na sebe při procesu tvorby bezprostředně působit stejnojmennou báseň současného barda a přítele Vasco Popa. Hovoří o smrti, síle ducha, sepjetí člověka s vesmírem. Iljić klavírní tóny rozhazuje kolem sebe, metá je do akustického prostoru, podoben Stvořiteli při Velkém třesku. A mnohdy máte pocit, že jeho hudba je stav Všehomíra těsně před Velkým třeskem, natolik je nezachytitelná, přesto drtivá.

Všechny Iljićovy skladby, které vyšly u neworského labelu, a mnohé další jsou zatím zdarma k mání v digitální podobě na internetu (https://soundcloud.com/alenilijic). Autor samozřejmě v brzké budoucnosti počítá s jejich vydáním na CD, pravděpodobně v podobě souborného alba. „Důvod, proč jsem svou hudbu poskytl zdarma na internetu je ten, že je těžko poslouchatelná, takže si takto své posluchače teprve získávám,“ říká Alen Ilijić. „Nemůžu po lidech chtít, aby si koupili hudbu, na kterou si teprve musejí zvyknout. A tím, že ji nabízím takto otevřeně, mohu dostat také nabídky ke koncertům.“


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.