- Inzerce -

Allen Ravenstine: The Pharoah’s Bee

Návrat pískajícího muže z Pere Ubu.

Hráč na modulární syntetizéry Allen Ravenstine stál v sedmdesátých letech u zrodu clevelandských artových ne-punkerů Pere Ubu a věrně jim sloužil až do doby, kdy se na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozhodl stát pilotem a synťáky odložil k ledu. Když ale v roce 2012 Robert Fantinatto začal natáčet snímek s všeříkajícím názvem I Dream of Wires: The Modular Synthesizer Documentary, nechal se zlákat a improvizovaně pro filmaře zahrál na EML-101 a 200. Společně s Robertem Wheelerem, svým nástupcem v řadách Pere Ubu, z těchto záznamů vytvořil dvě vlastním nákladem vydaná alba City Desk a Farm Report.

Navíc mu jistý právník jménem William Blakeney, který při vzniku filmu asistoval a původně byl zvukařem se zájem o elektronickou hudbu, zničehonic poslal darem syntetizér Moog Theremini. Ravenstine se rozhodl, že nejlepším poděkováním bude vytvořit nějaké nahrávky a dárci je poslat. Rozchodil ve svém Macu program Garage Band a dal se do díla. Brzy přišel další balíček: Doepfer Dark Energy. A po čase ještě Grendel Greandier RA-9.

A tak Ravenstine svému mecenáši nakonec natočil celé album. Pomocí tří jmenovaných modelů vytvořil tucet decentních, atmosférických instrumentálek, které jsou díkybohu téměř prosty otravných arpeggií a sekvencí, jež byly v sedmdesátých a osmdesátých letech stylotvorné a vzhledem k míře současného revivalu modulárů dnes znějí snad ještě otravněji. Ravenstine ví, že méně je více a že první nakroucené repetice a rytmy jaro neudělají. Ostatně, už v recenzi na druhé – podle mě nejlepší – album Pere Ubu Dub Housing (1978) kritik John Dougan píše, že „Allen Ravenstine, dost možná jeden z nejlepších hráčů na syntetizéry všech dob…“

Po šestatřiceti letech od Dub Housing nám tento hráč nesměle nabízí neřvavé a příjemné šumy, bzuky a ťuky, zvolna se navracející mikromotivky, pár hezkých barviček… a je tu neokázalé album (paradoxně v okázalém zlatém obalu s reliéfem faraonské včelky), s nímž se báječně koexistuje a které by klidně mohlo zaznít na některém z „přespávacích koncertů“ rady Silent Nights. Ravenstine dobře ví, kolik ve světě kompozice váží ticho, a umí včas přestat a posunout se k další chytlavé kombinaci další hrstky hezkých výchozích zvuků a gest. Zbystřit a vyslechnout by jej rozhodně měli nejen fanoušci Pere Ubu, ale třeba i Andrewa Lilese.

Allen Ravenstine: The Pharoah’s Bee
ReR Megacorp (https://www.rermegacorp.com)


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.