Andrea Buffa: 30 Years Island
Stefano Luigi Mangia, Adolfo La Volpe, Stefania Ladisa, Angelo Urso: Ulysses
Lapslap: Granita
Leo Records (www.leorecords.com)
V letošní kolekci britského vydavatelství Leo Records se objevilo také několik výrazných koncepčních alb, která mapují po svém náš svět, dějiny či filigránské struktury.
Italský saxofonista a basklarinetista Andrea Buffa vytvořil na opusu 30 Years Island geograficko-hudebního průvodce po mysteriózním ostrově, na němž najdeme hrad Elsinor, zámky na Loiře, větrné mlýny v La Mancha či mrakodrapovou metropoli Tanga City. Je to road-record, která nás provází od pobřeží přes různá údolí, pohoří, pamětihodnosti až do víru velkoměsta a zase zpět do jabloňového sadu. Sám Buffa označuje svou hudbu jako „ironicky nostalgickou, prolínající minulost a budoucnost, kompozici s improvizací, barevnou a nepředvídatelnou – hudbu pro tančení, snění, běhání, řízení, pojídání a chůzi – futuristicky naivní, chuťotvornou a energizující – neboli zvukovou polévku s tajnými ingrediencemi“. Do jeho nesmírné imaginace se kongeniálně zapojili i ostatní spoluhráči – taktéž saxofonista a basklarinetista Carlo Actis Dato, basista a violoncellista Fiorenzo Bodrato a bubeník Dario Mazzucco. Je to skutečně příjemný, a přitom poučný i veselý výlet, kde nás ledaccos překvapí a rozhodně se nenudíme, ale zároveň si skvěle odpočineme a nabudeme sil do případného poslechu temnějších nahrávek. Mezi nejzajímavější zastaveníčka pak patří šálek kávy z ječmene s Hamletem, klarinety po francouzsku pod majestátními hradbami nebo setkání s Donem Carlottem, alter egem známějšího Quiota.
Poněkud vážnější notu má projekt Ulysses, pod nímž jsou podepsáni také italští muzikanti – saxofonista Stefano Luigi Mangia, houslistka Stefania Ladisa, hráč na akustické i elektrické kytary, harmonium, elektroniku, banjo a korsickou citeru Adolfo La Volpe a kontrabasista Angelo Urso. Ti všichni zároveň zpívají a obsluhují nejrůznější hračky. Opět je tu hlavním tématem putování, tentokrát ovšem časem, nikoliv konkétním prostorem. Je to setkání s archetypy a univerzálním modely, které jsou zakořeněny v našem podvědomí, ale zároveň i oslava individuality a neopakovatelnosti. „Hrdiny“ celého díla jsou výrazné osobnosti ze vzdálené i blízké minulosti, které posouvaly hranice poznání v nejrůznějších intencích a oborech – Albert Einstein, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Leonardo da Vinci, Martin Luther King, Jorge Luis Borges, svatý František z Assisi či Kurt Goedel, který tvrdil, že matematika není věda, ale umění. Nechybí tu pochopitelně ani sám Odysseus, ale název sám odkazuje též na stejnojmenné klasické dílo Jamese Joyce, tedy příběh člověka, který sní o tom, že je někým jiným a putuje svou vlastní představivostí. Nejpozoruhodnější skladba Stratosfonie je věnována italskému progrockovému zpěvákovi Demetriovi Stratosovi a opatřena je textem Johna Cage. Právě její nesmírná členitost a nejrůznější zvraty jsou pro celý opus charakteristické, ale zde jsou nejpatrnější. Je to sice závažné ohlédnutí za uplynulými tisíciletími, což ovšem neznamená, že zde absentuje humor, ba právě naopak. Tomu dopomáhají jak zmíněné hračky, tak nejrůznější vokální výkruty a eskapády. Nedílnou součástí celku jsou čtyři embryonální improvizace, které jakoby vytvářely živnou půdu pro věci příští, jejichž struktura není ještě zcela patrná.
Třetí CD Granita je od tria Lapslap usazeného ve skotském Edinburghu. Vzniklo z několika veledlouhých improvizací, které se až v průběhu postprodukce různým kombinováním staly de facto kompozicemi. Ačkoliv je výsledek rozčleněn do pěti částí, jde o určitý monolit, který je třeba si poslechnout vcelku. Sám název je odvozen jednak od populární italské ledové tříště, tedy nápoje vyráběného z vody, cukru a něčeho chuťově výrazného, a zároveň odkazuje na hrubozrnou strukturu žulové skály. Jako vždy u Lapslap jsme svědky zcela ústrojného propojení živých nástrojů a elektroniky. Saxofony (Michael Edwards), křídlovka a lesní roh (Martin Parker) a piano (Karin Schistek) se tu symbioticky snoubí se syntezátorem i laptopy a vytvářejí filigránské ornamenty a sonické řetězce. Je to hudba uzavřená do svého mikrokosmu, ale to jí neubírá obrovskou bohatost nápadů a výbojů za tento zdánlivě ohraničený prostor.
