- Inzerce -

Anna Zaradny: Go Go Theurgy

Recenzi nového alba Anny Zaradny si dovolím začít slovy jednoho z největších českých hermetiků, PhDr. Jana Kefera, z úvodu jeho publikace o theurgii:

“Extase lidského mozku vytvořily slova, jejichž smysl otřásá civilisacemi a která vyslovena a pochopena drtí člověka nejistotou před odvahou a vzletem jeho  myšlenky. A báje věků je rytmisují, avšak jejich smysl se nemůže připojiti k cílům omezeným. Jak regulovati dech, jenž slovům těm má dáti život? Jak pronésti slova, jež zdánlivě nemají smyslu? Jak tato slova proměniti v čin? Tak ptá se člověk  udivený tajemně znějcími shluky písmen. Otázky zůstávají bez odpovědi, neboť člověk nedovede již tvořiti slovo a probuditi  síly v něm skryté. A v řadě těch, jež musí zůstati a také zůstanou nepochopena a nevyslovena, není vyššího a závratnějšího, než slovo theurgie, značící umění tvořiti  bohy, to jest tvořiti síly ovládající dění a vyměřovati kosmické úrovně vyvolávající život. Theurgie! Není slova vyššího a nepochopitelnějšího!”

Nové album Anny Zaradny tvoří dvě patnáctiminutové kompozice nazvané prostě Theurgy One a Theurgy Two. Obě tvoří těžké pletivo dronů a temná elektronika, stručné ostinátní riffy a těžké dusání, jakoby tvořené přeskakováním ohromné jehly v ještě ohromnější drážce. Skladby jsou však i při své zvukové homogenosti dynamické, jsou tu drobné pauzy a změny, tu organické, tu jaksi vynucené, dlouho stavěná figura se náhle rozsype, nebo změní v amorfní zvukovou strukturu. Puls se mění v dlouhé držené zvuky, drony se propadají do minimalistických figur, vykroužených zřejmě na nějakém modulárním syntezátoru. Ačkoliv ten zde jako primární zdroj zvuku tušíme, o dalších instrumentech se lze jen dohadovat – booklet uvádí jako nástroje užité na albu elektroniku a analogové a digitální syntezátory. Detailnější pátrání je ale zbytečné. Nekoná se zde žádný hardwarový fetišismus, vše je podřízeno zvuku, který je pozoruhodně homogení a zcela ve shodě s tématem alba neupomíná na nic z tohoto světa. Vnímáme nejvíc aktivní a pasivní fáze procesu. První track začíná energicky a poznenáhlu se proměňuje v temnou hmotu, zůstavá však čirou energií, která v poslední třetině skladby projde nečekanou zvukovou změnou. Energie je transformována. Druhý track se nese v poněkud abstraktnějším duchu, mocné LFO v pozadí přidává hudbě nervózní rozměr, později se přidávájí i mikrotonální souzvuky ústící až do majestátních durových akordů, jako vydestilovaných z popmusic. Zvukové vlny se tu valí a “báje věků je rytmisují”. Nakonec dojde i na jakousi kosmische musik, osvěžující melodickou pasáž, která se v závěru celé skladby rozpouští v sonickém vitriolu až do konečného fade outu.

“Magie i theurgie obohacuje život, neboť člověk noře se do záhad bytí jemnými spoji, vnímá nádheru skutečnosti, okouší slasti života, jenž není z tohoto světa, při čemž však zůstává v prostoru a času, na půdě této země.”

Go Go Theurgy je intenzivní album, kterému sluší jeho uměřená stopáž. Anna Zaradny se elegantně dokáže vyhnout prvoplánové temnotě, která se  souvislosti s s okultními či hermetickými tématy nabízí jaksi samosebou. Však je zde také tématem ta nejvyšší forma magie, komunikace s božskými silami.

 

Anna Zaradny: Go Go Theurgy

Musica Genera / Bocian Records (https://www.musicagenera.net; https://www.bocianrecords.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.