- Inzerce -

Anthony Arnone: Beckoning (New Music for Cello)

Anthony Arnone: Beckoning (New Music for Cello)

Anthony Arnone / MSR Classics (www.msrcd.com)

 

Americký violoncellista Anthony Arnone si na své profilové album vybral čtyři skladby, z nichž tři vzešly z pera tvůrčích osobností působících sice dnes ve Spojených státech, ale pocházejících z různých východních zemí. To se odráží v samotných dílech, v nichž jsou slyšitelné – tu ve větší, tu v menší míře – vlivy tradiční hudby vlasti toho kterého autora (autorky). Nejnápadněji o svém původu dává znát jihokorejská skladatelka Serra Hwang (*1962) ve skladbě Beckoning (2003), a to nejen prostřednictvím typicky orientální melodiky, ale i na základě užití korejských bubnů, jejichž rytmus slouží jako pilíř pro rozvíjení quasi improvizované melodie violoncella. Asijský kolorit, třebaže už v mnohem decentnější dávce, má i cyklus Four Fragments (2008), jímž je na albu zastoupen původem čínský skladatel Huang Ruo (*1976).

Rusko-americká skladatelka Lera Auerbach je z celé autorské čtveřice prezentované na CD nejznámější osobností na mezinárodní scéně soudobé hudby a její šestivětá Sonáta op. 72 (2004) pro sólové violoncello je také napsána jednoznačně nejjistější skladatelskou rukou. Ani zde nelze přeslechnout působení melodiky ruských lidových písní, zároveň si nelze nepovšimnout jistých odkazů na Brittenovu Cello Suite No. 1, op. 72 (ať už je shoda opusových čísel a přesně čtyřicetiletý odstup mezi vznikem obou skladeb náhoda nebo cílený krok).

Na závěr alba Arnone zařadil téměř půlhodinovou čtyřvětou Sonátu pro violoncello a klavír, kterou její autor, americké zázračné hudební dítě Jay Greenberg (*1991), složil v pouhých třinácti letech (revidovaná verze skladby pak pochází z roku 2006). Juvenilie velkého talentu, přidržující se zatím klasických vzorů, vzbuzuje nemalé očekávání do budoucna.

Přítomnost dvou kompozic, v nichž je sólové violoncello doprovázeno dalším nástrojem, je v případě alba Beckoning dobrý dramaturgický tah, samotný výběr skladeb však působí poněkud nevyrovnaně. Arnoneova interpretace je naproti tomu zcela přesvědčivá.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.