- Inzerce -

Antonio Bertoni: ½ h(our) drama

Antonio Bertoni: ½ h(our) drama

Leo Records (www.leorecords.com)

 

Vyslechl jsem značný počet sólových alb, ve kterých dominoval kontrabas. Alb neobvyklých, obvyklých, překvapivých, obligátních, vyzývavých, vzrušivých. Měl jsem dojem, že už mě málokterý basista může udivit. Ale vždycky se najde někdo, kdo překvapí. Tentokrát je to Antonio Bertoni a jeho ½ h(our) drama, inspirované dílem Josepha Beuyse A One Hour Drama, (kon)centrovaným na filmovanou láhev. Tím asi podnět končí, aby se kontrabasnění rozevíralo do jiných, skutečně dramatizujících poloh. Bertoniho hraní je rozebíravé, hartusivé, soustředěné, drhnoucí, repetitivně obkruživé, přitom však nevýstřednické. Zdá se, jako by jeho energie neměla limity, jako by si nepotřeboval ani na zlomek vteřiny oddechnout. Jeho dobývačná rozvichřenost je vhlubovaná, nikoli jednorázově vhloubená. Bez spočinutí a se samozřejmou zjitřeností se handrkuje s basou a někdy jeho hra působí, jako by si vzal na povel celou kontrabasovou jednotku a zavelel jí na povel, přičemž jeho dobývání dalších kót je rozhroužené, rozburácené, rozbrouzdávané nebo rozbzučené jako roj sršňů, které právě vyrušil. Tato soubojovost s nástrojem, akcentující výhrůžnění i rozšafnění, rozbíhavé splašnění, úprkovost i smýčivost, odbržďování i zase zabržďování, drmotivé zrůzňování i vyříkavostní tumultování, nepůsobí nivelizovaně, i v tom nebetyčném hřmění vnímáme výbojky nuancí, zastíračky, zalamovačky, prorvy, průtažky, zašmodrchanostní výpustky, zahloubenky nebo rozkopánky.

Někdy kolem dvacáté minuty ustavičně se řítícího (prů)toku výdržnostního humpoláčnění dojde i k jistému meditativnímu oddemolování (dočasnému), ale v závěru pak kontrabasista přece jenom dochází do pozvolné odříkavosti i ke zvukovému zaslepování.

Výkon Bertoniho si skutečně zasluhuje uznání stejně jako jeho kuráž vrhnout se do řítících se peřejí hudby. Ale když uvažuju, zda bych si poslech tohoto alba chtěl co nejdříve zopakovat (jako se mi to u leckteré desky stává), musím se přiznat obdiv neobdiv, že nikoliv. Alespoň do té chvíle, nežli mě přepadne sebemrskačská nálada. Pak může toto basové drama zvící 36 minut a 41 vteřin zaúčinkovat.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.