- Inzerce -

Antonio Bertoni: ½ h(our) drama

Antonio Bertoni: ½ h(our) drama

Leo Records (www.leorecords.com)

 

Vyslechl jsem značný počet sólových alb, ve kterých dominoval kontrabas. Alb neobvyklých, obvyklých, překvapivých, obligátních, vyzývavých, vzrušivých. Měl jsem dojem, že už mě málokterý basista může udivit. Ale vždycky se najde někdo, kdo překvapí. Tentokrát je to Antonio Bertoni a jeho ½ h(our) drama, inspirované dílem Josepha Beuyse A One Hour Drama, (kon)centrovaným na filmovanou láhev. Tím asi podnět končí, aby se kontrabasnění rozevíralo do jiných, skutečně dramatizujících poloh. Bertoniho hraní je rozebíravé, hartusivé, soustředěné, drhnoucí, repetitivně obkruživé, přitom však nevýstřednické. Zdá se, jako by jeho energie neměla limity, jako by si nepotřeboval ani na zlomek vteřiny oddechnout. Jeho dobývačná rozvichřenost je vhlubovaná, nikoli jednorázově vhloubená. Bez spočinutí a se samozřejmou zjitřeností se handrkuje s basou a někdy jeho hra působí, jako by si vzal na povel celou kontrabasovou jednotku a zavelel jí na povel, přičemž jeho dobývání dalších kót je rozhroužené, rozburácené, rozbrouzdávané nebo rozbzučené jako roj sršňů, které právě vyrušil. Tato soubojovost s nástrojem, akcentující výhrůžnění i rozšafnění, rozbíhavé splašnění, úprkovost i smýčivost, odbržďování i zase zabržďování, drmotivé zrůzňování i vyříkavostní tumultování, nepůsobí nivelizovaně, i v tom nebetyčném hřmění vnímáme výbojky nuancí, zastíračky, zalamovačky, prorvy, průtažky, zašmodrchanostní výpustky, zahloubenky nebo rozkopánky.

Někdy kolem dvacáté minuty ustavičně se řítícího (prů)toku výdržnostního humpoláčnění dojde i k jistému meditativnímu oddemolování (dočasnému), ale v závěru pak kontrabasista přece jenom dochází do pozvolné odříkavosti i ke zvukovému zaslepování.

Výkon Bertoniho si skutečně zasluhuje uznání stejně jako jeho kuráž vrhnout se do řítících se peřejí hudby. Ale když uvažuju, zda bych si poslech tohoto alba chtěl co nejdříve zopakovat (jako se mi to u leckteré desky stává), musím se přiznat obdiv neobdiv, že nikoliv. Alespoň do té chvíle, nežli mě přepadne sebemrskačská nálada. Pak může toto basové drama zvící 36 minut a 41 vteřin zaúčinkovat.


Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.