- Inzerce -

Attilio Novellino: Strängar

Jméno zvukového experimentátora a soundartisty Attilia Novellina se v našem časopise neobjevilo po osm let, od recenze jeho desky Through Glass. Aktuální album Strängar ukazuje, že se za tu dobu značně rozšířila jeho paleta výrazových prostředků a zraje mu také elektronický instrumentář.

Autor uvádí, že pro něho byla důležitou inspirací návštěva Švédska a možnost natáčet ve stockholmském studiu EMS Elektronmusikstudion, následně pak nahrávky dokončil zpět v Itálii. Jinak se však vymezuje vůči jakýmkoli konceptuálním spojením zvukové tvorby s místy či jinými obsahy a jde mu tedy o čistě absolutní hudbu. Navíc je výsledek velmi vydařený.

Čtyři atmosferické kompozice o délkách od devíti po skoro čtrnáct minut přinášejí bohaté škály témbrů a struktur. Ač v nich nepulzují rytmy a barevně se jednotlivé části skladeb většinou plynule prolínají, nejeví se mi vhodné zařazení do jedné škatulky typu ambient, který má přeci jen často tendenci také přesahovat k nějakému konceptuálnímu uchopení třeba prostoru či dalších mimohudebních témat. Zde se zkrátka pouze doporučuje zaposlouchat se do bohatých barevných kombinací a jednoduše se kochat.

Základními instrumenty jsou tu klavír a syntezátory. Klavír klasický, preparovaný i dekonstruovaný až na samotný rám se strunami, ze syntezátorů zde přitom zaznívají i opravdové „rolls-roycy“ ve svých kategoriích, Buchla 200 modular synthesizer, Serge modular či Prophet 5. Ty doplňují místy také party perkusí nebo harmonia. Všechny klavírní zvuky potvrzují, že byly dobře nahrané v dobrém prostoru, do něhož se potom pohodlně vejdou i hutné elektronické vrstvy. Ostinátní drnkání na struny či noisově zkreslené klávesy místy navozují až postrockový nádech (občas se nechce věřit, že zde nehrají také nějaké kytary), jinde si lze vzpomenout na krautrockovou „kosmische“estetiku, ale celkové mnohovrstevnaté aranže nás pak vždy spolehlivě odvedou mimo žánrové přemýšlení. Osobně se mi z mých posluchačských zkušeností při této desce vybavily například nahrávky Kammerflimmer Kollektief či Radian.

Attillio Novellino nabízí svým novým titulem až hédonické ponoření do vlastního zvukového světa a nedoporučuji jej opomenout.

Attilio Novellino: Strängar
Forwind (https://www.forwind.net)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.