- Inzerce -

Attilio Novellino: Strängar

Jméno zvukového experimentátora a soundartisty Attilia Novellina se v našem časopise neobjevilo po osm let, od recenze jeho desky Through Glass. Aktuální album Strängar ukazuje, že se za tu dobu značně rozšířila jeho paleta výrazových prostředků a zraje mu také elektronický instrumentář.

Autor uvádí, že pro něho byla důležitou inspirací návštěva Švédska a možnost natáčet ve stockholmském studiu EMS Elektronmusikstudion, následně pak nahrávky dokončil zpět v Itálii. Jinak se však vymezuje vůči jakýmkoli konceptuálním spojením zvukové tvorby s místy či jinými obsahy a jde mu tedy o čistě absolutní hudbu. Navíc je výsledek velmi vydařený.

Čtyři atmosferické kompozice o délkách od devíti po skoro čtrnáct minut přinášejí bohaté škály témbrů a struktur. Ač v nich nepulzují rytmy a barevně se jednotlivé části skladeb většinou plynule prolínají, nejeví se mi vhodné zařazení do jedné škatulky typu ambient, který má přeci jen často tendenci také přesahovat k nějakému konceptuálnímu uchopení třeba prostoru či dalších mimohudebních témat. Zde se zkrátka pouze doporučuje zaposlouchat se do bohatých barevných kombinací a jednoduše se kochat.

Základními instrumenty jsou tu klavír a syntezátory. Klavír klasický, preparovaný i dekonstruovaný až na samotný rám se strunami, ze syntezátorů zde přitom zaznívají i opravdové „rolls-roycy“ ve svých kategoriích, Buchla 200 modular synthesizer, Serge modular či Prophet 5. Ty doplňují místy také party perkusí nebo harmonia. Všechny klavírní zvuky potvrzují, že byly dobře nahrané v dobrém prostoru, do něhož se potom pohodlně vejdou i hutné elektronické vrstvy. Ostinátní drnkání na struny či noisově zkreslené klávesy místy navozují až postrockový nádech (občas se nechce věřit, že zde nehrají také nějaké kytary), jinde si lze vzpomenout na krautrockovou „kosmische“estetiku, ale celkové mnohovrstevnaté aranže nás pak vždy spolehlivě odvedou mimo žánrové přemýšlení. Osobně se mi z mých posluchačských zkušeností při této desce vybavily například nahrávky Kammerflimmer Kollektief či Radian.

Attillio Novellino nabízí svým novým titulem až hédonické ponoření do vlastního zvukového světa a nedoporučuji jej opomenout.

Attilio Novellino: Strängar
Forwind (https://www.forwind.net)


Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.