Milý deníčku (V tyto dny X)
Závěr s jedním metronomem odbíjejícím čas svým nesmlouvavým tik tak všichni poslouchali bez pohnutí, s dechem téměř zadrženým.
Závěr s jedním metronomem odbíjejícím čas svým nesmlouvavým tik tak všichni poslouchali bez pohnutí, s dechem téměř zadrženým.
Sedím jen tak pozdě večer. Jsem rád, že jen tak sedím a nic neslyším.
Zívání je vůbec zajímavý děj.
Dušek v kině pro 500 lidí má už tři týdny vyprodáno.
Štěká pes. Půjdu si na chvíli lehnout. Z balkónu voní marihuana.
…míchání, cinkot nádobí a příborů, otevírání ledničky, manželčiny kroky, solení, pokládání různých předmětů na stůl, do dřezu…
Dcera Anna včera několikrát za sebou vyslovila s důrazem na rytmus slova: „patnáctého pátý dvatisíce patnáct“.
Nervózně trhavý let každého komára je součástí vyššího celku.
Dvířka kamen se zachvějí nebo i otřesou a nahromaděné plyny začnou znovu hořet, oheň se vznáší v prostoru jako oblak… Ale zdá se mi, že dnes více prdím.
Eva je nemocná a leží už týden v posteli. V pokoji, v němž jsme jindy často spolu, teď její hlas chybí.