Ivo Perelman / Mat Maneri / Joe Morris: Counterpoint; Ivo Perelman / Whit Dickey: Tenorhood
Chápe, že by měl překvapovat, a činí tak nejenom svým kumštovným, hyperkinetickým brusněním, ale i drobnými špílci.
Chápe, že by měl překvapovat, a činí tak nejenom svým kumštovným, hyperkinetickým brusněním, ale i drobnými špílci.
Naskýtá se tedy otázka: je přeperelmanováno?
Předěl, ve kterém se zmatečnění jako na obrtlíku promění v povlovnost.
S globalizací světa nemizí pouze ohrožené zvířecí druhy.
Hlučnící, alergizující i rozkotaně výdržlivé…
Ano, potažmá dějovost se vyrumplovává z ponořivosti.
Skladatel má na víc. Příště si snad dá trochu více práce s objevováním tohoto světa, nežli s jeho replikováním.
Podle mého mu nic není zcela definitivní, mívá vždy dva protichůdné vzněty v jednom tyglíku…
Poslech tohoto alba je skutečný zážitek, svědčí nejen o Archerově geniálním přístupu, ale i o tom, že tato kohorta muzikantů patří k evropské špičce.
Martin Archer se pokaždé a vždy jiným způsobem snaží kráčet per aspera ad astra.